To zahraničí si idelaizujete. bankéři "prosperují"
anžto zatím nikdo podstatný nebankrotuje, protože jsou všude nějaké deštníky, valy, "stabilizační mechanizmy". Žijeme ve světě, kde je nepřípustný nejen státní bankrot, ale také bankrot nadnárodní firmy či finanční instituce. A co je úplně nejhorší - nepřípustná je i recese ekonomiky - té je třeba se bránit všemi prostředky! Výsledkem je hromadné přežívání neefektivních firem, investic a projektů, které nejsou z trhu odstraňovány postupně, ale "čekají" na velký krach aby skončily najednou. Ke krachu států a bank se tak přidají i firmy, které už tu dávno neměly být + firmy, které žijí výhradně ze státních penězovodů. Socanská cesta do pekel je tak dlážděná zdánlivě dobrými úmysly...a chtělo by se dodat: a od reality odtrženými utopiemi jakými je kupř. měnová a fiskální unie mentalitou i kulturou nekompatibilních útvarů....

ale kdekdo je na tom hůř než banky, a kdo to zkusil mimo banky, ještě darebněji. fond mi měl mít etický kodex, nejen na odměny, ale i na výběr investic. v tom vidím největší problém. pořád vidím jednoho preláta (asi jsem sám stejně chamtivý, jen si to nechci přiznat), který investoval do tabáku a vydělal a se tim chlubil, jaký je expert. čímž jej nehodnotím, dieceze mohla mít etický kodex pro investice personálu, třeba jen čestný, když už desetiletí nefunguje morální a etické vzdělání natož formace.