Vydání: 2005/16 Rozloučení se svatým otcem, 20.4.2005

Nad celou Českou republikou se nese zvuk zvonů. Je poledne pátku 7. dubna a v dalekém Věčném městě se miliony poutníků loučí se Svatým otcem Janem Pavlem II. Už od první dubnové neděle přicházejí na mobilní telefony SMS zprávy, které příjemce vyzývají, aby za okny svých domovů rozsvěceli svíčky a na klopy oděvů si připnuli černou pásku. Na církevních budovách vlají černé vlajky a v den pohřbu papeže se k církvi přidává i český stát, který vyhlašuje den smutku. Na řadě míst lidé podepisují kondolenční archy. V kostelech, za branami klášterů, na církevních školách i v domácnostech se už v průběhu uplynulého týdne scházejí věřící k modlitbám za svého papeže. V katedrálách českých a moravských diecézí slouží duchovní 5. dubna zádušní mše – neprovází je však truchlení, ale radost z papežova narození pro Boží království...

Brněnskou katedrálu sv. Petra a Pavla do posledního místa zaplňuje více než dva a půl tisíce převážně mladých lidí. Prostorem chrámu se nese Mozartovo Rekviem v podání osmdesátičlenného dómského sboru. Několik stovek lidí jej díky reproduktorům slyší před chrámem a další tisíce pak prostřednictvím Radia Proglas, které celou mši přenáší.
Rekviem za Svatého otce slouží místní biskup Vojtěch Cikrle. „Sešli jsme se, abychom poděkovali Bohu za to, že nám dal Jana Pavla II.,“ vítá přítomné. „Myslím, že je nyní příliš zdůrazňován rozměr smutku a chybí rozměr naděje. Mnohem víc vnímám slavnostnost těchto okamžiků a děkuji za život Jana Pavla II.,“ povzbuzuje věřící biskup Cikrle.

LÁSKA K ČLOVĚKU
Rekviem Tomase Luise da Vittoriho rozeznívá olomouckou katedrálu sv. Václava. Ve fialových ornátech přicházejí do zaplněného chrámu olomoučtí biskupové. Arcibiskup Jan Graubner nejprve vítá věřící i zástupce kraje a města. „Vždyť před deseti lety Svatý otec naše město i kraj navštívil,“ vzpomíná arcibiskup na setkání, při kterém Svatý otec v Olomouci svatořečil Zdislavu a Jana Sarkandra. „Nezapomenutelné je též setkání s mladými lidmi na Svatém Kopečku, papežův dialog s nimi. Tehdy chtěl, aby mu mladí zazpívali jednu píseň. Oni ji však neuměli, a tak jim řekl: ,Do příště naučit!‘ A oni se píseň opravdu naučili a na pozdějším setkání v Hradci Králové zazpívali,“ připomíná arcibiskup. Podle něj mu na ničem nezáleželo tolik jako na lásce k člověku, jak ji prožíváme o Velikonocích. „Dlouho bychom mohli hovořit o jeho diplomatických a státnických úspěších. Byl však i nenáviděn – což vedlo až k atentátu. Zanechal nám odkaz: chránit život a sloužit láskou, proměnit svět pokojem, radostí a nadějí,“ uzavírá své kázání arcibiskup.

ZMĚNIL TVÁŘ SVĚTA
Královéhradečtí věřící se scházejí spolu se svým biskupem Dominikem Dukou v katedrále Svatého Ducha. Oživují si tu hlavně papežovu nezapomenutelnou návštěvu Hradce Králové v roce 1997. Tuto událost moderních dějin diecéze připomíná hned v úvodu jak tehdejší sídelní biskup Karel Otčenášek, tak nahrávka homilie Svatého otce, pronesená v českém jazyce 26. dubna 1997 na Velkém náměstí. Hlavní celebrant, biskup Dominik Duka, podtrhuje význam zesnulého papeže: „Změnil tvář tohoto světa. A to není tvrzení církve nebo nějakého faráře, to je poselství světových sdělovacích prostředků!“ Po bohoslužbě se přítomní scházejí také na druhém nádvoří Nového Adalbertina, kde biskup Duka pokládá květiny k památníku papeže Jana Pavla II.

VELIKOST PADLÉHO STROMU
Na bohoslužbu do plzeňské katedrály sv. Bartoloměje přichází více než tisíc lidí, přes čtyřicet kněží z celé diecéze a také zástupci plzeňské ekumeny i představitelé kraje, města a akademické obce. „Takhle nabitou katedrálu míváme v Plzni jen výjimečně,“ komentuje účast hned při příchodu do hlavního chrámu diecéze jeden z místních věřících. „Říká se, že velikost stromu se pozná teprve tehdy, až padne. O velikosti Svatého otce jsme věděli, ale po jeho smrti se objevilo tolik nádherných hodnocení, že nevím, o čem vlastně mluvit dřív,“ říká plzeňský biskup František Radkovský o zesnulém papeži. „Mám dojem, že nám zemřel otec. Nejenom proto, že se tak papeži říká, ale proto, že Jan Pavel II. jím opravdu svou láskou, nebojácností a oddaností byl,“ pokračuje biskup Radkovský a připomíná, že právě Jan Pavel II. před téměř dvanácti lety plzeňskou diecézi založil.

POKLAD ZE VZÁCNÝCH PEREL
Na zádušní mši v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích se spolu s věřícími schází tamní biskup Pavel Posád. Když hovoří o papeži, bere si na pomoc úvahu francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho. Biskup jej parafrázuje, když v souvislosti se smrtí papeže říká, že „je třeba poctivě se vracet k tomu, co tento člověk vykonal, a sbírat to jako perly, které se v budoucnosti stanou vzácným pokladem, ze kterého můžeme čerpat“. Biskup doporučuje, aby se lidé v den pohřbu sešli v kostelích celé diecéze k modlitbě a bohoslužbě za papeže.
V pátek pak někteří obyvatelé Litoměřic přicházejí do bývalého konviktu a sledují projekci pohřbu. V místním kostele sv. Jakuba v dominikánském klášteře týž den podvečer vzdává hold Svatému otci místní chrámový sbor při rekviem.

SMUTEK OSTRAVSKO-OPAVSKÉ DIECÉZE
Smuteční prapory, kondolenční listiny a fotografie Jana Pavla II. Tak vypadají kostely také v celé ostravsko-opavské diecézi. Zádušní mši svatou za zesnulého papeže slouží v ostravské katedrále biskup František Václav Lobkowicz. Za Svatého otce se modlí spolu s věřícími ve středu 6. dubna v katedrále Božského Spasitele a také následující den v kostele svatého Václava. Tam navíc lidé sledují přímý televizní přenos z rozloučení s Janem Pavlem II. Už od deváté hodiny tu zní modlitba růžence. „Modlitbu prokládáme videoklipy z návštěv papeže v České republice a ze Světových dnů mládeže,“ popisuje program P. Leoš Ryška, ředitel ostravského studia Telepace, které snímky připravilo a zajistilo technické zázemí. S úderem desáté hodiny začíná pohřeb Svatého otce ve Vatikánu. I ten věřící pozorně sledují na velkoplošném plátně.

NEJPŮSOBIVĚJŠÍ OBRAZ PAPEŽE
Zádušní mši za Svatého otce ve svatovítské katedrále v Praze předsedá ve čtvrtek 7. března pražský pomocný biskup Václav Malý a koncelebrují nuncius Diego Causero a biskupové Jaroslav Škarvada a Karel Herbst. Mezi zástupci veřejného a politického života nechybí první dáma republiky Livia Klausová, předseda Senátu, premiér, ministři a velvyslanci mnoha zemí. Ve zcela zaplněné katedrále biskup Malý připomíná, že „nejde o smutnou vzpomínku, ale o radost, že vzkříšený Pán se tak zjevným způsobem projevil v životě jednoho z nás“.
V závěru bohoslužby hovoří také nuncius Diego Causero a jeho slova u mnoha přítomných vyvolávají dojetí: „Nikdo z těch, kdo ho spatřili na velikonoční neděli, nezapomene na bolestivé pohyby jeho úst bez hlásku a třas jeho rukou, které se bezúspěšně snažil pozvednout, aby požehnal zástupům. To byl jeden z nejpůsobivějších obrazů papeže – papež připravený trpět a dělat ze sebe ,blázna‘ pro Kristovo jméno. Bylo to aleluja beze slov.“ Rekviem v Praze vysílala v přímém přenosu Česká televize. Jeho záznam je k dispozici na internetové adrese www.czech-tv.cz/vysilani.

TRPĚL AŽ DO KRAJNOSTI
S úctou k zesnulému Janu Pavlu II. vyhlašuje děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jiří Kašný na den papežova pohřbu pro studenty všech oborů děkanské volno. Mnozí z nich přicházejí týž den odpoledne mezi věřící, kteří zaplňují katedrálu sv. Mikuláše při zádušní mši. V zastoupení diecézního biskupa Jiřího Paďoura ji celebruje generální vikář P. Jan Baxant. „Přišli jsme děkovat, že jsme měli možnost část svého pozemského života prožít s tímto Svatým otcem,“ připomíná P. Baxant na úvod. „Nenechal se zlomit a ničím zmást. Trpěl – možná i nepochopením nebo zlou vůlí, ale s postupujícím stářím i fyzickým omezením a bolestí. Trpěl až do krajnosti,“ ujišťuje P. Jan Baxant shromážděné věřící. Po mši pak přítomným připomíná velký úkol všech katolických křesťanů – modlit se za dobrou volbu nového papeže.

(podle zpravodajů, mach)