Biskup Kapellari navštívil Prahu
Vydání: 2004/44 Soužití generací, 1.11.2004, Autor: Kateřina Beščecová
Diecézní biskup rakouské katolické církve v Graz-Seckau, Egon Kapellari, navštívil ve dnech 18. - 19. října Prahu, aby zde zahájil cyklus přednášek o historických kořenech středoevropské integrace. „Praha je pro mě nejen městem českých světců, ale také městem Jana Husa, spisovatelů Franze Kafky či Rainera Marii Rilkeho, městem Pražského jara...,“ řekl.Jedním z cílů pražské návštěvy dr. Egona Kapellariho, který přijel na pozvání Katolické teologické fakulty UK, bylo zahájení cyklu přednášek o historických kořenech středoevropské integrace a nových proudech rakouské medievalistiky (studia středověku – pozn. red.) v rámci dějin střední Evropy. Rakouský biskup se také v kostele sv. Salvátora v pražském Anežském klášteře setkal s kardinálem Vlkem. Oba se společně pomodlili nad hrobem sv. Anežky České, aby tak symbolicky potvrdili skutečnost, že rakouská i česká katolická církev se hlásí ke společnému křesťanskému dědictví z doby spojení obou států za Přemysla Otakara II. (1252-1276). Právě společné kořeny tohoto období zkoumají odborníci Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK ve spolupráci s Ústavem dějin umění vídeňské univerzity.
Na otázku, co pro něj konkrétně celý projekt znamená, řekl biskup Kapellari: „Katolická církev v Evropě je sítí spojených regionů. Tuto síť jsme posílili během pouti národů v Mariazell, která patří do mé diecéze. Pozvali jsme tam osm národů z Evropy, mezi nimiž byli také Češi. Nyní jsem přišel já posílit tuto síť do Česka.“
UMĚNÍ JAKO DENNÍ CHLÉB
„Umění je inspirací i provokací pro společnost. Soudobé umění je pro církev důležité, je jakýmsi seizmografem, který ukazuje, co hýbe lidmi v církvi i mimo ni, odhaluje skryté obavy a touhy lidí,“ uvedl Egon Kapellari a dodal: „Pokud nechce být církev vnímána jako stará zbožná tetička, která jen sedí v křesle, štrikuje a nevnímá, co se okolo ní děje, musí být se současným uměním konfrontována. Musí vědět, co se maluje, o čem se píše. Církev nemá být jen správcem depozitářů, ale má se rozhlížet kolem sebe,“ řekl biskup ve své přednášce s názvem „Prostředek pro život? Prostředek pro víru? – umění jako výzva pro společnost a církev“. Přirovnal také umění k potravině, k nutnému dennímu chlebu. Na otázku, zda může být umění také prostředkem k evangelizaci, odpověděl: „Ano, ale musí být svobodné. Nesmí to být donucovací nástroj, jako byl nedávno srp a kladivo. Křesťan musí znát problémy současné společnosti, musí se ukázat jako kompetentní osoba, musí znát poklady vlastní tradice a dále je rozvíjet. Umění by nemělo být ani sluhou politiky, ani sluhou náboženství. Může ale být pomocníkem, prostředníkem pro jakýkoliv ušlechtilý účel.“ Sdílet článek na:
Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
