Antiochie mění pohled na víru
Vydání: 2017/36 Do školy s požehnáním, 5.9.2017, Autor: Jiří Gračka
Strávit část prázdninového volna při misiích vlastním příkladem se i letos rozhodly desítky mladých lidí. Antiochia jim tuto možnost dává už čtvrt století.
Hlavním úkolem mladých misionářů je mezi místními svědčit vlastním příkladem. Snímek archiv Antiochie
„Antiochii bych si nenechala ujít, ani kdybych si z prázdnin musela vybrat jenom jednu akci,“ tvrdí Marie Kaňovská, účastnice jednoho z letošních turnusů evangelizační akce ve Stráži pod Ralskem na Českolipsku. Na Antiochii byla už popáté a pokaždé si prý odnesla něco jiného. „Letos jsem zjistila, jak úžasní jsou lidé, když si dáme práci je blíže poznat. Díky partě nadšených mladých lidí jsem se hodně naučila nejen o sobě, ale taky o Bohu: jak je štědrý, jak umí překvapit i rozesmát,“ dodává Kaňovská.
Cílem akce, pojmenované podle starověkého města, kde byli Ježíšovi učedníci poprvé nazváni „křesťané“, je evangelizace prováděná formou oslovujícího příkladu.
Jak ale říká P. Radomír Šidleja z Drahotuš na Přerovsku, každý dvoutýdenní turnus Antiochie znamená především kus tvrdé práce. „Organizujeme volný čas pro děti a mládež, pořádáme hry, výlety do přírody nebo táboření. Ostatní věkové skupiny oslovujeme prací pro obec, individuálním přístupem ke starým, nemocným a opuštěným nebo hudebními a divadelními vystoupeními,“ vyjmenovává kněz, který před 25 lety se svými spoluseminaristy zareagoval těmito setkáními na výzvu papeže Jana Pavla II. k nové evangelizaci.
Silným zážitkem byla návštěva věznice
„Jde hlavně o změnu pohledu na křesťany,“ říká P. Šidleja a pokračuje: „Vybíráme si vesnice nebo malá města, kde jsou většině obyvatel pojmy ‚víra‘ či ‚Bůh‘ lhostejné. A snažíme se vytvořit živé společenství, které je otevřené pro kontakt s místními. Pro vybrané lokality žádáme také požehnání místního biskupa.“
Letos padla volba na již zmíněnou Stráž pod Ralskem a také na Potštát na Moravě. A jak napovídají reakce účastníků, obě místa přinesla spoustu zkušeností. „Jako nepokřtěný věřící jsem se přijetí mezi antiošáky trochu bál, ale zbytečně. Už od prvního dne jsem se zapojil do aktivit a místní děti si mě oblíbily – jeden osmiletý klučina mě dokonce pozval domů na oběd. Další silnou emocí byla návštěva věznice: vězni byli nejdřív opatrní, ale pak se zajímali o Pána,“ vzpomíná na své misijní dny ve Stráži Martin Dostál.
Také Vojtěcha Hýbla při pobytu v Potštátě nadchla setkání s místními lidmi. „Nejdřív se zdálo, že jsme slabší turnus – byli jsme jen čtyři místo obvyklých osmi nebo deseti účastníků. Ale všechno nahradili ti, s nimiž jsme se setkávali a kteří se nechali zlákat a napojit na Krista,“ popisuje a dodává: „Při všech akcích bylo cítit, že na to nejsme sami.“
To, že účast na Antiochii znamená pro mladé misionáře obohacení, potvrzuje i P. Šidleja. „Většinou tu poprvé v životě na vlastní kůži pocítí, co to znamená nalézt Boží řešení skrze modlitbu a společenství i při vlastní slabé víře – bývají totiž vystaveni situacím, ve kterých se dosud neocitli. Setkají se také s radostí ze služby a z toho, že v ‚domorodcích‘ objevují dobrá srdce,“ říká kněz.
Za čtvrt století se podle něj asi v padesáti farnostech po celé ČR vystřídalo přes dva tisíce misionářů a z účastníků-bohoslovců bylo vysvěceno ke dvěma stovkám kněží. „Kolika lidem ukázali cestu ke spáse, se dá spočítat jen těžko, ale plody Antiochie jsou také křty, svatby nebo řeholní sliby, a někdy i pomoc lidským srdcím,“ upozorňuje P. Šidleja a dodává: „Za to, že toto dílo stále trvá, chceme děkovat 30. září na Svatém Kopečku. Zároveň tímto zveme všechny dřívější účastníky Antiochie, na které nemáme žádný kontakt.“ Více na www.antiochia.cz.
JIŘÍ GRAČKA
Sekce: Články, Domácí, Zpravodajství
