26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Anketa s účastníky druhého zasedání plenárního sněmu

18. 7. 2005

|
Tisk
|

2. Jak hodnotíte atmosféru druhého zasedání?

Vydání: 2005/30 Automobilismus, 18.7.2005, Autor: Jan Mazanec

Několika delegátům druhého zasedání (třetina oslovených se odmítla jakkoli vyjádřit) jsme položili následující otázky:

1. Komu podle vás bude určen dokument Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě? Koho může motivovat k práci pro církev?

 

1. Asi si text přečte málo lidí, ale jde o to, aby si jej přečetli hlavně ti odpovědní: biskupové a kněží; a podle toho aby pak sněmovní proces pokračoval.

2. Podle mě by tomu mohlo být věnováno více času, aby se pracovalo zevrubněji. Sněmovní proces má být trvalou záležitostí, společné jednání je dimenzí církve – my totiž vlivem bývalého režimu prožíváme církev příliš anonymně, neumíme společně plánovat, jsme sólisti. To by se mělo prolomit. Měly by následovat diecézní či provinční (nebo vikariátní) synody – které jsou jinde zcela běžné.

1. Dokument není direktivní, ale je to obecné pojmenování dané situace a možných dalších kroků. Teď bude zřejmě záležet na diecézních seskupeních, jak do té své úrovně převedou impulzy z tohoto textu. Pro běžného věřícího může být dokument jen dílčím impulzem pro samostudium, může k němu mít výhrady, může ho porovnat s tím, jak to vidí on. V dané podobě zatím text nemůže poskytnout konkrétní vizi.

2. Jednání bylo letos rozhodně klidnější než na minulém, bouřlivém zasedání, kde se střetávaly představy jednotlivých účastníků. Nyní už lidé věděli, co mohou nebo co se od nich chce. Možná někdo měl obavu z příliš akademické diskuse, ale to není nic divného, protože každý své myšlenky vyjadřuje vlastním způsobem, vždy je to boj o myšlenky, o slovo, o zdůvodnění vlastního postoje. Je to tříbení názorů, které je ve světě běžné.

 

MAREK VÝBORNÝ, královéhradecká diecéze

1. Vzhledem k rozsahu, stylu a podobě dokumentu se domnívám, že ho kromě několika „nadšenců“ nebude číst nikdo. Vyjde (po schválení Svatým stolcem – tj. kdy?) tiskem v rámci ČBK a založí se do kolonky dokumentů ve farní kanceláři. Snad by ho za základ své práce měla vzít diecézní synoda, ovšem neslyšel jsem žádného biskupa, že by veřejně deklaroval její svolání.

2. Z práce naší Komise pro život a poslání laiků si odnáším velni cenné poznání snahy všech (a členy zdaleka nebyli jen laici) o vzájemný respekt, otevřený dialog, naslouchání a hledání cest spolupráce. Ovšem z atmosféry zasedání – na rozdíl od toho prvního – nemám příliš pozitivní dojem. V rozhovorech s účastníky často zaznívala rezignace, skepse a bezradnost nad přínosem sněmu pro konkrétní věřící. Řada delegátů hlavně z řad biskupských vikářů i biskupů samotných v diskusi vůbec nevystoupila a zůstali pro nás „nečitelní“. Ona pozitivní kritika, známá z prvního zasedání, byla bohužel slyšet minimálně. Jeden delegát to komentoval slovy: „Od začátku je to nastaveno tak, aby se nic nestalo.“ K dalšímu směřování naší církve těžko přispějí jen podnětné rozhovory v kuloárech.

 

1. Dokument jistě nepřináší nic převratného, ale jsou tam dobře formulované některé zásady, na které se mohou odvolávat lidé, kteří chtějí v církvi aktivně pracovat. Namátkou: podpora účasti žen na liturgických službách, pastorace vysokoškoláků a jejich pedagogů, péče o hodnoty přirozeného řádu ve společnosti a snaha udržovat dialog se sympatizanty  církve. Je tam i hezky zdůrazněna důstojnost a odpovědnost laiků v církvi. Celkový duch dokumentu lze tedy vystihnout dvěma zásadami: Každý křesťan má spoluzodpovědnost za církev a církev má spoluzodpovědnost za stav společnosti.

2. Atmosféra byla věcná, šlo o vzájemné naslouchání. Velmi důležitá byla už přípravná část sněmu, která aktivizovala mnoho lidí ve farnostech, scházejících se ve sněmovních kroužcích. Myslím si, že bychom jim měli vzkázat, aby svůj postoj spoluodpovědnosti za církev neopouštěli a neměřili smysluplnost svého úsilí tím, zda se některé jejich formulace ve výsledném dokumentu objevily, či nikoliv. Už samotný fakt, že vytvořili určité společenství, je významný. Synodální proces by proto ani po skončení sněmu neměl přestat, aktivní lidé by se měli dále scházet – včetně velehradského grémia, které bylo poměrně reprezentativní. Bylo by dobré, kdyby od teologů a expertů zazněly podnětné referáty (např. podoba kněžské služby za 25 let, ekumenismus, postavení církve ve společnosti) - ne zbožná přání, ale odhad trendů. Bude samozřejmě třeba být i v budoucnosti  otevřen vanutí Ducha a číst 'znamení doby', ale už teď je třeba mnohé odpovědně promyslet a důkladně promodlit. Nesmíme propadnout jen „opovážlivému spoléhání' na to, že Duch Boží zařídí vše za nás.

 

1. Text je určen celé římskokatolické církvi, je to vodítko pro biskupy, pro církevní grémia i pro ČBK, ale především je to pomůcka, která může sloužit ve farnostech. Nabízí analýzy, klade důrazy na určitý způsob pastorace a je zde vymezena škála, která může dotyčné lidi zabývající se pastorací motivovat k práci v oblastech, kterým dosud nebyla věnována dostatečná pozornost.

2. Atmosféra byla o něco klidnější než na prvním zasedání. Velká část účastníků už za sebou měla jistou praxi. Vlivem kratšího zasedání spočívala hlavní váha práce na jednotlivých komisích, čímž došlo ke zmenšení prostoru pro kvalitní diskusi a ovlivňování textů a jednotlivých kapitol dokumentu v samotném plénu.

1. Podle mě v textu najdou všichni věřící cenné impulzy a obohacení, bude pro ně přínosem - zejména pro ty, kteří nesou v církvi nějakou zodpovědnost, protože ti zase ovlivní další lidi. Číst jej budou hlavně ti, kdo vyvíjejí nějakou aktivitu. Aby ho četli všichni, je nereálné.

2. Atmosféra byla poměrně vstřícná, konstruktivní, držela se tématu a v diskusi zaznělo mnoho zajímavých myšlenek. Hlavně skupiny podle mě pracovaly dobře.

1. Dokument je určen katolickým křesťanům a jeho historie je složitá. Jestli se s ním bude dál pracovat, může mít impulzy pro praktický život církve. Ale záleží na tom, jak se s ním bude pracovat. 

2. Toto zasedání proběhlo úplně jinak než to první, způsob práce byl zřejmější. Účastníci mohli podávat připomínky víceméně nikoli formou projevů, ale konkrétních připomínek - což způsobilo, že diskuse nebyla tak bouřlivá. Očekávání byla daleko slibnější než na prvním zasedání.

1. Text bude předán českým katolíkům. Jsou v něm určité zásadní postoje, které bychom si chtěli všichni uvědomit, ale zároveň žádný celostátní sněm nemůže zjistit situaci v jednotlivých krajích – bude tu potřeba konkretizace uvnitř diecézí, děkanátů, a třeba i škol.

2. Před dvěma lety jsme se seznamovali s tím, jak spolu budeme hovořit. Mám příjemný dojem, že teď už jsme si na sebe zvykli. Nikdo nebyl omezován ve svých projevech. Každý ptáček zpíval, jak mu narostl zobák.

Jazyk dokumentu, některé jeho myšlenky a termíny jsou trošku odbornou záležitostí, takže řadových křesťanů, kteří by se tím prokousali, nebude tolik. Měl by být vlastně určen spíše křesťanům s hlubším zájmem, kteří by pak mohli dokument zpřístupňovat širšímu okruhu lidí, aby neskončil někde v šuplatech. Na zasedání už šlo spíše o připomínkování předem připravených textů, snahu o jejich vylepšování a přizpůsobování - v daném času a množství lidí však nebyl prostor usilovat o zásadnější změnu. Největší zásluhu na znění textu mají komise, kde se pracovalo v menším kolektivu a o řadě věcí se dalo diskutovat. Ovšem i tam se naráželo na to, že celé přípravě scházelo více věcí - jakási širší účast celé církve, modlitební podpora, a patrně i to, že v této fázi už to byla záležitost jen pracovních komisí a připomínkování ze strany delegátů, čímž byly sněmovní kroužky z procesu vyřazeny, a sněm se stal záležitostí poměrně úzkého okruhu lidí. Možná i proto o něj v církvi pohasl zájem. Teď bude záležet na tom, zda se text dostane zpátky k věřícím.

P. ROBERT FALKENAUER, plzeňský biskupský vikář

1. Okamžitě a bezprostředně dokument nepřinese nic - mnohé konkrétní palčivé problémy naší církve (např. její postavení ve společnosti, předávání víry, financování atd.) sněm neřešil, jen se snažil položit základ k jejich řešení. Mám-li použít příměru: Orání a setí samo o sobě žádný užitek nepřináší, ten přináší až úroda, která je koneckonců v rukou Božích. Bez poctivé předchozí práce ovšem úrodu očekávat nelze.

2. Zpočátku se mi atmosféra zasedání zdála poněkud rozpačitá, ale brzy se sněm vzchopil k plodné výměně názorů, nejen v plénu, ale i v setkáních během přestávek, večerů atd. Sněmovní proces je zároveň velkou školou komunikace. Myslím, že by měl dále pokračovat, protože před námi leží mnoho nevyřešených problémů. Spíše než za diecézní synody bych se ale přimlouval za nějakou formu konferencí na úrovni ČR (popř. Čechy/Morava), neboť jde většinou o problémy týkající se všech diecézí. A navíc si nejsem jistý, zda jsou všechny naše diecéze na úspěšné konání vlastních synod personálně dostatečně silné.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou