„Ale prachy si za něj nekoupíš...“

Vydání: 2005/40 Křesťanská nakladatelství na Slovensku, 27.9.2005, Autor: Jan Mazanec

„My Češi máme zvláštní talent udělat si ze života peklo,“ mudruje nad vychlazeným šampaňským pragmatik Jiří, který vydělává v Americe. Po této větě se od něj Monika, která se rozhoduje mezi láskou k němu a samorostovi Toníkovi, odvrací: než volit únik do bezstarostnosti a zajištěnosti na americkém pobřeží, to radši bude žít na Mostecku - se všemi duševními „emisemi“, rozbitým autem a děravou střechou, ale naplno – pomáhat lidem ve svém okolí a prodírat se životem k tichému a pracně vydobytému štěstí a opravdové lásce.

 

Děj filmu Štěstí není nijak složitý, ale zároveň nás celou dobu udržuje v napětí - jde o příběh tří kamarádů z jednoho paneláku: Toníka (Pavel Liška), Moniky (Tatiana Wilhelmová) a Dáši (Aňa Geislerová). Dáša žije sama se dvěma dětmi a při čekání na to, až se její ženatý milenec, podnikatel Jára, rozvede se svou ženou, se psychicky zhroutí. O malého Patrika a Denise se tím pádem „na chvíli“ musejí starat Toník a Monika, a to v rozpadlé barabizně, kam se děj přesouvá nejen kvůli nevůli rodičů, ale zřejmě i kvůli navození romantické nálady. „Boží prosťáček“ (ale ne svatoušek - občas kouří marihuanu a pije pivo) Toník miluje Moniku. Ta sice dostává dopisy od „Američana“ Jiřího, ale pomalu začíná zjišťovat, jakou sílu do života jí i dětem dává Toník. Z ostatních postav stojí za zmínku drsná teta (v podání neokoukané Zuzany Kronerové), kterou ani průmyslový sever nedonutil vzdát se rolničení na chátrajícím statku (právě u ní Toník bere sílu čelit zklamání z Moničina váhání). Děti přitom oba mladé lidí „vychovávají“ k odpovědnosti.

 

ŠRÁMY V KRAJINĚ A ŠRÁMY V DUŠI

Režiséru Slámovi (který zároveň napsal i námět a scénář filmu) se podařilo na vcelku jednoduché zápletce představit hlavní problémy, ale i naděje mladého člověka počátku 21. století. Nepotřebuje zdlouhavě kroužit kamerou kolem chladicích věží tepelných elektráren a po zdevastované severočeské krajině, aby zprostředkoval bezútěšný život ve stínu fabrik, nezaměstnanost, vykořeněnost ve vztahu k místu nebo rozvodovost, ale v celém filmu jsou všechny tyto věci skrytě přítomné. Přitom zároveň pro Tondu a Moniku nejsou důvodem pro upadání do beznaděje. O Štěstí platí to, co Slámově předchozím filmu Divoké včely - postavy připomínají outsidery z fotografií Jindřicha Štreita – nedokonalost a ponurost se zde setkává s východiskem, naznačeném v nějakém detailu. Jednou z nejsilnějších scén je ta, v níž Tonda vypráví dětem příběh o vodnících, a přitom vesluje na loďce na bahnitém jezírku jakéhosi zatopeného dolu, kde ční pahýly stromů.

Leccos o ustrojení režiséra prozradí i knižní vydání scénáře (nakl. Větrné mlýny), v němž kromě autorovy pečlivosti a odolnosti vůči frázím vidíme i to, že oproti předloze ve filmu vyškrtl několik postav, které byly příliš černobílé. Herci ve filmu šetří slovy a hrají civilně, bohužel někdy až příliš - v některých pasážích jim není moc rozumět. Režisérovy sympatie k postavám naznačuje i to, že kamera ani ve vypjatých scénách „nepolyká“ jejich obličeje, ale jako by přešlapovala v uctivé vzdálenosti, a nechtěla tak narušovat jejich soukromí.

NĚHA SE PROMÍTLA

Co se týká hereckého obsazení, Pavel Liška - jehož Toník je jakousi dospělou a nekomediální verzí Ladi ze Slámových Divokých včel - zaujme svým obličejem, v němž jako by se odrážely lítost a pocit viny z toho, za co nemůže. Překvapivě oduševnělá je i Tatiana Wilhelmová, která o své roli řekla: „Bylo třeba, aby se mi v obličeji promítla nějaká něha.“ Sporné je zejména obsazení rodičů Moniky (Simona Stašová a Boleslav Polívka). Zvláště její otec by měl zastupovat rezignující a frustrovanou generaci, poznamenanou totalitou, ale Polívkova moravská bodrost v mosteckém paneláku působí nepatřičně.

Ve Štěstí diváci nenajdou ani postmoderní propletenec postav a příhod ani akční film ani hudební hity ani sociálně laděný film ani hořkou komedii ani sbírku hlášek ani širokogenerační hřebejkovsky smířlivý „doják“ ani přehlídku zelenkovských bizarností. Je to komorní dílo s pomalu plynoucím dějem, a přitom naprosto plnokrevné - Slámovi je cizí jakákoli dryjáčnickost a hysterie, nic neuhlazuje, nikde není ani stopa vyumělkovanosti. Přešlapávající a občas se zakoktávající Toník a pokorná Monika, pracující jako doplňovačka v supermarketu, žijící na okraji a pohybující se na hraně, tak svou věrohodností tvoří ostrý protiklad proti umělému světu seriálů a reality show.

Hodnocení: * * * *

Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 15. – 21. září 2020

Lesná se raduje z nového chrámu

Džbánek piva, koloběžka i miska horkého guláše jsou vyobrazeny vedle tradičních křesťanských symbolů na fasádě nového kostela v Brně na Lesné. Mají připomínat,…

celý článek


Světlo pro naši cestu životem

Asi každý máme tu knihu doma. Někteří na předním místě v knihovně, v pěkném provedení, jako novou. Jiným leží na dosah ruky nebo na nočním stolku už pěkně ohmataná.…

celý článek


Povzbudivé čtení na celý rok

Na knihkupecké pulty přichází nový Cyrilometodějský kalendář (CMK) na rok 2021. Co v něm naleznete, přibližuje jeho hlavní editor JAN PAULAS.

celý článek


Hledat Boží přítomnost ve světě

Biskup VÁCLAV MALÝ oslaví týden před svátkem sv. Václava své sedmdesáté narozeniny. Ačkoliv říká, že je slaví nerad, připomínáme je rozhovorem, v němž se ohlíží…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay