Vydání: 2011/35 Papež a mládež, 25.8.2011, Autor: Jan Paulas

Na televizních obrazovkách běží každou neděli navečer na ČT 2 už půl roku pořad Uchem jehly, v němž známé osobnosti odkrývají svou méně známou tvář. Nejde však o žádné pikantnosti, spíš je řeč o věcech týkajících se smyslu života. Na letní měsíce jsou zařazeny jeho reprízy, což je důvod k malému ohlédnutí. Jedním z moderátorů pořadu (druhým je evangelický farář Pavel Klinecký) je známý katolický kněz P. Zbigniew Czendlik.

Jak jste se dostal k tomuto pořadu?

Jako slepý k houslím! Koncem minulého roku se mi ozval Patrick Diviš, šéfdramaturg křesťanského vysílání v ČT Brno, a tuhle nabídku mi předložil. A protože mám rád adrenalin a vzrušení, tak jsem na to kývnul. Byl natočen pilotní pořad, na jehož základě kompetentní lidé v České televizi rozhodli, že mě berou.

Proč se pořad jmenuje Uchem jehly?

Původně se tento pořad měl jmenovat Zpovědnice. Musím říct, že se mi ten název vůbec nelíbil. Považoval jsem ho doslova za příšerný. Naštěstí – z různých jiných důvodů – televize tento název použít nemohla, a tak se hledal název nový. Kdo konkrétně název Uchem jehly vymyslel, nevím, ale když jsem ho poprvé zaslechl, hned jsem si řekl: Tak to je bomba! Moc se mi líbil a sám bych lepší nevymyslel. Navíc vyjadřuje smysl pořadu – procházení důležitými životními tématy s určitým respektem a pokorou.

V čem tedy vidíte smysl tohoto pořadu?

I když ho produkuje redakce naboženského vysílání, neměl by to být pořad náboženský. Ostatně náboženský je už v tom, že ho moderuje duchovní. Mým úkolem je objevit v hostovi jeho třetí nebo čtvrtý rozměr. Objevit v něm něco, co on sám v sobě možná ještě nikdy neobjevil. Můžeme tomu říkat duchovní rozměr.

Jak byste charakterizoval hosty, které si do pořadů s kolegou Pavlem Klineckým zvete? Co by měli splňovat?

Jsou to všechno osobnosti – některé jen známější než jiné. Jediným požadavkem na naše hosty je, aby měli co říct. Nejen obsahem slova, ale také doslova – aby byli trošku hovorní, komunikativní.

Váš pořad tudíž předpokládá, že se host trochu vnitřně otevře, že bude hovořit o tom, o čem běžně nemluví. Na obrazovce se to zdá snadné, ale jak je tomu ve skutečnosti?

Zde právě záleží víc na moderátorovi než na samotném hostu. Jsem v tom amatér a začátečník, ale poznal jsem, že k tomu, aby se druhý otevřel, musíte mít jeho důvěru a umět mu naslouchat.

Překvapil vás některý z vašich hostů? Objevil jste u něj netušený rozměr?

Upřímně musím říct, že tohle pociťuji u všech svých hostů. Mnohé z nich jsem znal už dříve, ale každé natáčení je pro mě objevné a každý z mých hostů mě něčím překvapí.

Připadá mi, že vaši hosté jsou mediálně známější tváře než hosté vašeho kolegy. Je to úmysl?

Možná to tak vypadá, ale není pravda, že bychom je měli takto rozdělené. Určují to dramaturgové, i když své slovo mám i já. Pochopitelně se mi lépe povídá s tím, koho znám, než s někým, koho vidím poprvé.

Nicméně je o vás známo, že máte blízko k lidem ze šoubyznysu. Čím jsou pro vás zajímaví?

Odpovím jinak. Myslím, že to já jsem zajímavý pro lidi ze šoubyznysu (čímž nechci říct, že tento svět pro mne není také zajímavý). Je to dáno asi tím, že jsem symbolem hodnot, po nichž tito lidé podvědomě touží, aniž si to uvědomují. Oni nekamarádí se Zbigniewem Czendlikem, ale s knězem Zbigniewem Czendlikem. Oni se mnou kamarádí, protože já kamarádím s Pánem Bohem a měl bych mít k němu blíž.