Zkratkou přes františkánské ticho

Vydání: 2018/29 Rekordní charismatická konference, 17.7.2018, Autor: Tomáš Kutil

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

Klášterní zahrady v Litomyšli využíval po staletí řád piaristů. V části z nich řeholníci pěstovali ovoce a zeleninu, část sloužila jako hřbitov. Když v roce 1948 řád odešel, zahrady zpustly. Mnoho let byly dokonce nepřístupné. V roce 1997 město Litomyšl začalo s jejich obnovou a na prahu třetího tisíciletí je znovu slavnostně otevřelo.

Díky citlivé a důkladné práci architektů se v centru města podařilo vytvořit prostor, který dnes slouží k odpočinku a setkávání lidí. Za hezkého počasí si v zahradách hrají děti, starší lidé sedí na lavičkách, mladší na dekách na krátce střiženém trávníku.

Úprava zahrad se líbila i za hranicemi. V roce 2010 získaly cenu International Trend Award Building With Green. Práce architektů vyšla i v několika prestižních architektonických publikacích. „K parku jsme přistupovali jako k prostoru s novou funkcí, snažili jsme se ale zároveň pracovat se stávajícími historickými fragmenty, parcelací atd.,“ popisuje za architektonický kolektiv Zdeněk Sendler, jeden z nejúspěšnějších českých zahradních a krajinářských architektů.

V centru u františkánů

Podobný osud má Františkánská zahrada v centru Prahy. Řád sice v sousedním klášteře stále sídlí, zahradu ale využívá veřejnost. Jen pár kroků od rušného Václavského náměstí je to jedno z mála klidnějších míst ve středu města. Plochy na piknik tu sice nenajdete, ale řady laviček k sezení a dětské hřiště už ano.

Zahrada mezi Václavským a Jungmannovým náměstím vznikla původně jako mnohem větší středověká zahrada kláštera karmelitánů po roce 1348 na počátku výstavby Nového Města. Od roku 1604 patřila řádu bosých františkánů. Byla založena a udržována jako užitková zahrada: sloužila k pěstování bylin, květin a zeleniny.

V období baroka byla zahrada upravena jako pravidelný ozdobný park s barokní kaplí uprostřed. Za druhé světové války zde němečtí okupanti vybudovali velkou hasicí nádrž. Po vyhnání řeholníků se roku 1950 otevřela veřejnosti a po restituci prošla v letech 1989–1992 rekonstrukcí. Od té doby je celoročně otevřená a mnoho Pražanů i turistů se ji naučilo využívat jako příjemné místo k posezení v samém centru metropole.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 5 25. – 31. ledna 2022

Upřesněné počty věřících

Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil podrobnější data o loňském sčítání lidu, které zpochybnily dříve uváděné informace o výrazném poklesu…

celý článek


Směřovat k jednotě po celý rok

Týden modliteb za jednotu křesťanů právě skončil, ekumenická spolupráce ale trvá na mnoha místech po celý rok. A může být velmi užitečná i pro aktuální synodální cestu.

celý článek


Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat…

celý článek


Plečnik – architekt, který předběhl koncil

Na 23. leden připadlo 150. výročí narození Jože Plečnika – slovinského architekta, který vtiskl moderní ráz Pražskému hradu. A je též autorem jednoho z nejpozoruhodnějších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay