12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Zjišťujeme, že svět je křehký

31. 3. 2020

|
Tisk
|

To, co žijeme nyní, může být jen malá ochutnávka krize, kterou může vyvolat změna klimatu – upozorňuje lucemburský arcibiskup JEAN-CLAUDE HOLLERICH SJ, předseda Komise biskupských konferencí zemí EU, v telefonickém rozhovoru pro KT.

Vydání: 2020/14 Mimořádné požehnání Urbi et orbi, 31.3.2020, Autor: Kateřina Koubová


Mám více času na modlitbu, čtení a poslech hudby, ale na začátku (od 12. března) to pro mě bylo obtížné. Pastýř chce být nablízku lidem, podporovat je v těžké situaci, poskytovat duchovní útěchu, ale nemohl jsem. Připomněl jsem si ale biblickou scénu, kdy Mojžíš přihlíží boji Amáleka s Izraelem a má zvednuté ruce k modlitbě. Dokud se modlí, jeho lid vítězí, dokonce mu paže podepřou, aby neustával (Ex 17). A tak jsem pojal i svou roli jako toho, kdo se modlí za církev. Jsem si jist, že Svatý otec pociťuje něco podobného. Tak rád se potkává s lidmi a nyní také nemůže.
Přenášíme po internetu mše svaté z katedrály, což dělají i další farnosti. Vidím, jak jsou někteří kněží vynalézaví, a mám z toho velkou radost. Co se pastorace týče, povzbudil jsem kněze, aby doprovázeli věřící přes telefon. Hlavně starší lidi, osamělé, ty, kteří nemohou vycházet, aby věděli, na koho se obracet, a měli kontakt. Denně volám i své mamince. Takový telefonát je pro kohokoliv, kdo žije sám, otevřením okna do světa. Jsou také kněží, kteří nosí farníkům různé dárečky a nechávají je za dveřmi, aby jim prokázali, že nejsou zapomenuti.
To by bylo obtížné a asi by to šlo i proti nařízením vlády. Já sám jsem jedné rodině, kterou dobře znám, ponechal několik proměněných hostií, aby mohli přijímat Tělo Páně, a dále jsem je povzbudil k duchovnímu přijímání. Také naši skauti se každý večer modlí skautskou modlitbu v době, kdy sloužím mši svatou. Vědí to. A kněžím jsem v dopise připomněl, že nejde o mše svaté bez lidí, ale za a pro všechny lidi, kteří se přidávají s modlitbou a možností duchovního svatého přijímání.
Jsme, ve středu jsme měli s biskupy dvouapůlhodinovou telekonferenci. Museli jsme zrušit plenární shromáždění a oslavy 40. výročí vzniku včetně návštěvy vatikánského státního sekretáře Pietra Parolina. Na situaci v Evropské unii se díváme dost kriticky. V zemích EU se propadáme zpět k nacionálním reflexům, chybí solidarita. Skoro se zdá, že Itálie dostala více pomoci z Číny než od evropských zemí.
Až nyní, se zpožděním, se začínají objevovat akce, z nichž mám radost. V Lucembursku jsme přijali sedm pacientů z francouzských nemocnic. Ale byl bych klidnější, kdyby solidarity bylo více. Lidé na tuto krizi nezapomenou. Ani na to, které země jim pomohly a které ne. Míním, že by za COMECE mělo zaznít varování stran budoucnosti Evropské unie: Politici, kteří tolik mluvíte o evropských hodnotách, nyní je chvíle je společně žít! Svět po koronavirové pandemii si ještě neumíme představit. Bude nutné najít mnohem větší rovnováhu mezi lokální a globální ekonomikou.
Je třeba se rozloučit s divokým kapitalismem, v němž vítězí produkce na nejlevnějším trhu. Musíme objevit ekonomiku, která bude sloužit lidem a přetrvá v dobách různých krizí, protože ty se mohou vracet. To, co nyní prožíváme, může být jen malá ochutnávka krize, kterou může vyvolat změna klimatu. Náš svět je křehký a my musíme vést politiku, která si tu křehkost uvědomuje. Tohle zjištění nás překvapilo.
Naším posláním je společnosti znovu říct, že se nelze omezit jen na hmotný svět. Čistě materialistická společnost je slabá, v krizi neobstojí.
Skutečná solidarita musí obsahovat duchovní rozměr, to však nemluvím o nějaké spiritualitě new age, nýbrž o skutečném duchovnu s hloubkou. Musíme také společnosti říct, že oslabení rodinných struktur přináší oslabení struktur solidarity. V Lucembursku žije hodně lidí v několikrát přeskládaných rodinách nebo v rodinách složených z nezávislých jedinců. Pro ně je pak velmi těžké spolu žít dva tři týdny v uzavřeném bytě.
A my křesťané máme do společnosti přinášet naději ve svět nad námi. Možná jsme málo mluvili o životě po smrti. O tom, že z ní nemáme strach. Vím, že můj život je v rukou Božích a že jednoho dne umřu. Mně se to říká snáz, nejsem ženatý a mám roky. Ale musíme si opět zvyknout na myšlenku, že jsme smrtelní. A že tato smrtelnost není hrozbou, protože můžeme kráčet údolím stínu smrti, jak praví žalm (Ž 23), a být v rukou Božích. Tato jistota, klid v srdci proti panice, to je přínos křesťana v této krizi.
Ano, jsou. Například lucemburská vláda souhlasila s přijetím jedenácti nezletilých dívek, ale OSN nyní přerušila přípravné práce, ačkoli lucemburská Charita už má pro ně připravený dům. Je to nezbytně nutné.
Umíte si představit tábor Moria, kde žije 20 tisíc lidí natěsnaných v táboře pro 1 800 lidí? Jeho hygienické podmínky, podmínky pro ženy a děti, kolik je tu hrozeb, znásilnění? Pokud se zde rozšíří virus, lidé popadají jako mouchy. Jestli je Evropa nechá umřít nebo jen připustí možnost, že tam mohou pomřít jako mouchy, úplně jsme ztratili pojem o tom, co je to křesťanská láska k bližnímu.
Ano, to je strašné. Ale nejprve bych těmto českým skupinám moc rád za tuto službu dobrého samaritána poděkoval. Ať už jsou to křesťané, nebo ne, podílejí se na Kristově misi. Takže velké díky!

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou