Zjišťujeme, že svět je křehký

Vydání: 2020/14 Mimořádné požehnání Urbi et orbi, 31.3.2020, Autor: Kateřina Koubová

To, co žijeme nyní, může být jen malá ochutnávka krize, kterou může vyvolat změna klimatu – upozorňuje lucemburský arcibiskup JEAN-CLAUDE HOLLERICH SJ, předseda Komise biskupských konferencí zemí EU, v telefonickém rozhovoru pro KT.

Kvůli nakaženému zaměstnanci jste v karanténě. Co může dělat kardinál a pastýř, když má „svázané ruce“?

Mám více času na modlitbu, čtení a poslech hudby, ale na začátku (od 12. března) to pro mě bylo obtížné. Pastýř chce být nablízku lidem, podporovat je v těžké situaci, poskytovat duchovní útěchu, ale nemohl jsem. Připomněl jsem si ale biblickou scénu, kdy Mojžíš přihlíží boji Amáleka s Izraelem a má zvednuté ruce k modlitbě. Dokud se modlí, jeho lid vítězí, dokonce mu paže podepřou, aby neustával (Ex 17). A tak jsem pojal i svou roli jako toho, kdo se modlí za církev. Jsem si jist, že Svatý otec pociťuje něco podobného. Tak rád se potkává s lidmi a nyní také nemůže.

Jak nyní v Lucembursku vypadá pastorace a liturgický život?

Přenášíme po internetu mše svaté z katedrály, což dělají i další farnosti. Vidím, jak jsou někteří kněží vynalézaví, a mám z toho velkou radost. Co se pastorace týče, povzbudil jsem kněze, aby doprovázeli věřící přes telefon. Hlavně starší lidi, osamělé, ty, kteří nemohou vycházet, aby věděli, na koho se obracet, a měli kontakt. Denně volám i své mamince. Takový telefonát je pro kohokoliv, kdo žije sám, otevřením okna do světa. Jsou také kněží, kteří nosí farníkům různé dárečky a nechávají je za dveřmi, aby jim prokázali, že nejsou zapomenuti.

Eucharistii nenosí?

To by bylo obtížné a asi by to šlo i proti nařízením vlády. Já sám jsem jedné rodině, kterou dobře znám, ponechal několik proměněných hostií, aby mohli přijímat Tělo Páně, a dále jsem je povzbudil k duchovnímu přijímání. Také naši skauti se každý večer modlí skautskou modlitbu v době, kdy sloužím mši svatou. Vědí to. A kněžím jsem v dopise připomněl, že nejde o mše svaté bez lidí, ale za a pro všechny lidi, kteří se přidávají s modlitbou a možností duchovního svatého přijímání.

Jaká je v těchto dnech role Komise biskupských konferencí zemí Evropské unie (COMECE), kterou vedete? Jste s evropskými biskupy v kontaktu?

Jsme, ve středu jsme měli s biskupy dvouapůlhodinovou telekonferenci. Museli jsme zrušit plenární shromáždění a oslavy 40. výročí vzniku včetně návštěvy vatikánského státního sekretáře Pietra Parolina. Na situaci v Evropské unii se díváme dost kriticky. V zemích EU se propadáme zpět k nacionálním reflexům, chybí solidarita. Skoro se zdá, že Itálie dostala více pomoci z Číny než od evropských zemí.
Až nyní, se zpožděním, se začínají objevovat akce, z nichž mám radost. V Lucembursku jsme přijali sedm pacientů z francouzských nemocnic. Ale byl bych klidnější, kdyby solidarity bylo více. Lidé na tuto krizi nezapomenou. Ani na to, které země jim pomohly a které ne. Míním, že by za COMECE mělo zaznít varování stran budoucnosti Evropské unie: Politici, kteří tolik mluvíte o evropských hodnotách, nyní je chvíle je společně žít! Svět po koronavirové pandemii si ještě neumíme představit. Bude nutné najít mnohem větší rovnováhu mezi lokální a globální ekonomikou.
Je třeba se rozloučit s divokým kapitalismem, v němž vítězí produkce na nejlevnějším trhu. Musíme objevit ekonomiku, která bude sloužit lidem a přetrvá v dobách různých krizí, protože ty se mohou vracet. To, co nyní prožíváme, může být jen malá ochutnávka krize, kterou může vyvolat změna klimatu. Náš svět je křehký a my musíme vést politiku, která si tu křehkost uvědomuje. Tohle zjištění nás překvapilo.

A jaký zde vidíte úkol pro křesťana?

Naším posláním je společnosti znovu říct, že se nelze omezit jen na hmotný svět. Čistě materialistická společnost je slabá, v krizi neobstojí.
Skutečná solidarita musí obsahovat duchovní rozměr, to však nemluvím o nějaké spiritualitě new age, nýbrž o skutečném duchovnu s hloubkou. Musíme také společnosti říct, že oslabení rodinných struktur přináší oslabení struktur solidarity. V Lucembursku žije hodně lidí v několikrát přeskládaných rodinách nebo v rodinách složených z nezávislých jedinců. Pro ně je pak velmi těžké spolu žít dva tři týdny v uzavřeném bytě.
A my křesťané máme do společnosti přinášet naději ve svět nad námi. Možná jsme málo mluvili o životě po smrti. O tom, že z ní nemáme strach. Vím, že můj život je v rukou Božích a že jednoho dne umřu. Mně se to říká snáz, nejsem ženatý a mám roky. Ale musíme si opět zvyknout na myšlenku, že jsme smrtelní. A že tato smrtelnost není hrozbou, protože můžeme kráčet údolím stínu smrti, jak praví žalm (Ž 23), a být v rukou Božích. Tato jistota, klid v srdci proti panice, to je přínos křesťana v této krizi.

Postavení chudých, bezdomovců a uprchlíků se nyní ještě zhoršilo. Ještě před vypuknutím krize jste se světovou výzvou zasazoval za přijetí uprchlíků z řeckých táborů. Jsou na to odezvy?

Ano, jsou. Například lucemburská vláda souhlasila s přijetím jedenácti nezletilých dívek, ale OSN nyní přerušila přípravné práce, ačkoli lucemburská Charita už má pro ně připravený dům. Je to nezbytně nutné.
Umíte si představit tábor Moria, kde žije 20 tisíc lidí natěsnaných v táboře pro 1 800 lidí? Jeho hygienické podmínky, podmínky pro ženy a děti, kolik je tu hrozeb, znásilnění? Pokud se zde rozšíří virus, lidé popadají jako mouchy. Jestli je Evropa nechá umřít nebo jen připustí možnost, že tam mohou pomřít jako mouchy, úplně jsme ztratili pojem o tom, co je to křesťanská láska k bližnímu.

O stavu těchto táborů víme. Z České republiky tam několik dobrovolnických organizací zajišťovalo pomoc. Jednotlivci i rodiny, kterým to nebylo jedno, přiváželi oblečení a jídlo. Teď to nepůjde.

Ano, to je strašné. Ale nejprve bych těmto českým skupinám moc rád za tuto službu dobrého samaritána poděkoval. Ať už jsou to křesťané, nebo ne, podílejí se na Kristově misi. Takže velké díky!

KATEŘINA KOUBOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 23 2. – 8. června 2020

Církev opět křtí dospělé a biřmuje

Měli být pokřtěni na Velikonoce, kvůli pandemii muselo však kolem 1 200 čekatelů na křest počkat až do uplynulého víkendu, na slavnost Seslání Ducha Svatého. Odklad…

celý článek


Stavbu tisíciletí v Berlíně ozdobil kříž

Rozměrný pozlacený kříž korunoval minulý týden kopuli Humboldtova fóra v Berlíně. Symbolicky se tak završila obnova někdejšího královského sídla i několikaletá debata…

celý článek


Moc, která nedrtí silou

Ústředním tématem Ježíšova kázání byla zvěst o blížícím se Božím království. Svým posluchačům se tak snažil přiblížit, co tato skutečnost doopravdy znamená.…

celý článek


Co jste chtěli vědět o umění

Umění nerozumíte, výstavy vás nebaví a věci, které se dnes vydávají za umělecké, vám přijdou jako snůška šíleností. Nejste sami. A proto vznikla svěží publikace…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay