26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Žiješ mezi námi a jsi tu vítán...

18. 1. 2005

|
Tisk
|

V minulém čísle KT jsem se dočetla o problematice uprchlíků. Je dobře, že o tom píšete, protože dříve bylo spíš slyšet jen o těžkostech, které tito lidé v zemích, do nichž přicházejí, působí. Trochu se v této oblasti angažuji, v církvi sice aktivně nežiji, ale mám k ní docela blízko. I proto by mě moc zajímalo, jak na problematiku migrace pohlíží křesťanství...

Vydání: 2005/4 Ztráta jednoty, 18.1.2005, Autor: Albert-Peter Rethmann

Uprchlictví a migrace očima morálního teologa

„Cizinci“ jsou už v biblických dobách spolu s vdovami a sirotky nahlíženi jako lidé, kterým se má projevovat zvláštní solidarita. Stejně jako vdovy a sirotci vypadli ze své sociální sítě a potřebují pomoc druhých.

Křesťané chápou svět jako jedno velké Boží stvoření. Jednotka světa má pro ně přednost před jeho dělením na národní státy. Na to poukázal už v 16. století španělský dominikánský teolog Francisco de Vitoria ve svých Relectiones de Indis v rámci úvah o etických principech politiky migrace. Kromě základního přesvědčení o rovnoprávnosti všech lidí a národů (tehdy v žádném případě nezpochybnitelného) posloužilo Vitoriovi pojetí jednoho, všechny národy pojímajícího společenství - „totus orbis“ - jako princip, podle kterého odvodil právo na vystěhovalectví a přistěhovalectví. Vycházel z toho, že na počátku světa byly všechny věci všem společné. Každému ať je tedy dovoleno, aby šel kamkoli a aby se tam usadil.

Na začátku 21. století už nemohou být směrodatnými kritérii migrace národní hranice a vymezení. Domněnka, že by se mohly země oddělit jako ostrovy od rozbouřeného světa, který se kolem nich pohybuje, je iluze. Do budoucna je nutná dalekosáhlá změna vědomí. Každá země komunikuje v mezinárodních souvislostech, uspořádání etnicky jednotných národních států je vidinou 19. století.

Z pohledu křesťanské etiky můžeme zcela jasně říci, že právo politicky pronásledovaných osob na azyl platí bezpodmínečně, je to etický příkaz a odpovídá také dynamice novověkého vývoje lidských práv. Právo na azyl musí být zajištěné jako subjektivně vymahatelné lidské právo.

Přistěhování je třeba umožnit. I v budoucnu budou do Česka a dalších evropských zemí přicházet další a další lidé. Nechceme tu přece žádnou „evropskou pevnost“. To neodpovídá naší evropské identitě. A jak navíc ukazuje každodenní realita, přistěhovalectví ve skutečnosti nelze zabránit ani nejpřísnějším zabezpečením hranic. Když se přistěhování podle jasně daných kritérií umožní, může se tím odbourávat strach, neboť pak se jak pro přijímací společnost, tak pro samotné přistěhovalce stává budoucnost čitelnější.

Přistěhovalectví se však musí také regulovat. Sociální problémy světa, lidské utrpení chudoby, občanské války a prostředí uprchlíků, které je pro Středoevropana sotva představitelné, nejsou řešitelné jen liberální azylovou a přistěhovaleckou politikou. Stejně jako je správné říkat, že „přistěhovalectví se musí omezovat, protože lidské problémy nelze vyřešit pouze jím“, je třeba také vznést požadavek „dělej konečně více pro spravedlivý mezinárodní mírový řád, aby už lidé svou vlast nemuseli opouštět“.

Musíme vynaložit všechny síly na to, aby lidé překonali veškerý strach z cizinců a nepřátelství vůči nim - strach navíc často leží na obou stranách. Překonat jej je možné pouze cestou vzájemného poznávání domácích obyvatel a přistěhovalců. S tím souvisí také péče o to, aby přistěhovalci nežili v ghettech, nýbrž aby existovala možnost sousedských kontaktů s domácím obyvatelstvem.

Jako úkol a povzbuzení můžeme vnímat jedno z poselství Jana Pavla II. ke Světovému dni migrantů. Pomoc Matky Boží, která byla v hodině, ve které přivedla na svět svého syna, sama odmítnuta, „nám může umožnit, abychom ve svém životě dosvědčovali, že se Kristus stal člověkem a že je stále přítomný a pokračuje skrze nás ve svém díle vykoupení ze všech forem diskriminace, odmítání a marginalizace v dějinách a v tomto světě“. To platí nejen pro Česko, ale také pro celou Evropu a pro svět.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou