Zboříme hradby Jericha, odpustíme staré křivdy
Vydání: 2011/12 Křižové cesty, 16.3.2011, Autor: Václav Štaud
Brzy tomu bude 60 let, co Olešnice na Moravě prožívala svoji velkou křížovou cestu bolesti a strachu. Po období procesů s „velkými protistátními spiklenci“ tehdy přicházely na řadu další skupiny nepřátel režimu: klérus, hrdinové západních front, živnostníci a odpůrci kolektivizace vesnic. Právě v Olešnici se v roce 1953 uskutečnil jeden z monstrózních procesů s „venkovskými kulaky“.
Přestože agentova střelba na funkcionáře KSČ tady skončila pouhým zraněním, byl rozsudek smrti na nevinném Josefu Krejčím vykonán. Další politické ortely vynesené v sále olešnické sokolovny přinesly jedno doživotí a dalším sedmi mužům celkem 98 let vězení. Již třetí den nato byly rodiny odsouzených s holýma rukama vyhnány ze svých domovů do stovky kilometrů vzdálených osad. Řízená provokace, podobná babickému případu, dobře posloužila k zastrašení sedláků i věřících. Když se nedávno blížilo 20. výročí pádu totality, přemýšlela v Olešnici skupina mladých lidí, jak jubileum využít k připomenutí dávného zla a jak současně podniknout něco smysluplného pro budoucnost. A rozhodli se vybudovat na hranicích farnosti křížovou cestu, která bude mít symbolických dvacet zastavení. „Náš plán byl volně inspirován farními poutěmi krajinou, které postupně mířily k drobným sakrálním stavbám. Obcházeli jsme s knězem po etapách celou farnost a připomínali si biblický příběh o zboření hradeb Jericha. V našem podání šlo o úmysl bořit hradby mezi námi, odpustit staré křivdy a společně se stavět do cesty všem možným nesprávnostem, aby se již historie nemohla opakovat,“ vypráví iniciátor projektu, vysokoškolský student Václav Plíhal. Pojítkem zhruba desetičlenné skupiny vrstevníků je mnohaletá ministrantská služba. Sami vytvořili projekt s názvem Identita 20, pomohli zajistit důstojné oslavy výročí 17. listopadu a do tohoto dne také dokončili budování slíbené křížové cesty. Prostřednictvím webu a letáků pak oslovili občany mikroregionu s žádostí o zformulování problémů, které je trápí, aby každé ze zastavení mohlo dostat konkrétní tematický rozměr. „Nešlo nám o pouhé vzpomínání na padesátá léta ani o bezzubou kritiku současných úřadů. Využili jsme řadu myšlenek reagujících na nedostatek pracovních příležitostí, na potřebu zlepšit životní prostředí nebo ještě výrazněji zkvalitnit soužití katolíků a evangelíků ve městě – a to zapojením každého z nás do šíření pokoje a dobra,“ dodává Václav Plíhal.
Bez nároku na odměnu
„Projekt jsme samozřejmě konzultovali s farní radou, která jej po několika připomínkách schválila. A pan farář nám k tomu dal požehnání. Sami už jsme pak museli žádat o souhlas vlastníky dotčených pozemků a zajistit nevelkou dotaci na materiál. K dopravě i instalaci jednotlivých zastavení posloužily vlastní síly. A pokud někdo zaslouží obdiv, je to náš kamarád stolař Marek Adamec, který všechny ty kříže sám vyrobil bez nároku na odměnu,“ vzpomíná další člen ministrantské party Jan Novotný. Na novou křížovou cestu farnost poprvé vyrazila loni na Velký pátek. Olešničtí poznali, že i když je většina křížů propojena cestami, 23 kilometrů dlouhá pouť předjarní bahnitou přírodou bude vždy hodně náročná. Letos ji chtějí opakovat hned třikrát. V postní době s ryze duchovním programem, během léta s programem společenským, který zahrne debaty o radostech i bolestech kraje, a v zimě si pak chlapci a děvčata svoje kříže ještě jednou oběhnou na lyžích.
