Zázraky se dějí. V Neratově
Vydání: 2018/47 Varhany budou šperkem katedrály, 20.11.2018, Autor: Jan Paulas
Příloha: Perspektivy 47
Zázrak v Neratově je název knižní novinky, kterou právě vydává Karmelitánské nakladatelství. TOMÁŠ KUTIL, redaktor KT v ní představuje silný příběh a výjimečnou osobnost Mons. Josefa Suchára.
Mons. Josef Suchár před neratovským kostelem, kde s ostatními postupně vysazuje Sad smíření. Snímek Tomáš Kutil
Co tě přivedlo do Neratova?
Do Neratova jsem se dostal poprvé už před mnoha lety v době dospívání. Prožil jsem tam nezapomenutelné silvestrovské půlnoční mše v kostele pod širým nebem. Kostel v té době totiž ještě neměl střechu, šlo vlastně o bohoslužby v jeho rozvalinách. Pamatuji si, že během mše sněžilo a zahřívali jsme se díky několika velkým sudům, ve kterých hořel oheň.
Hořící sudy v kostele?
Ano, bylo potřeba prostor nějak přirozeně nasvítit a zároveň tam dostat na konci prosince aspoň trochu tepla. Pro farnost to byl asi nejlevnější způsob, jak to zajistit. Neslo to s sebou neopakovatelnou romantiku. Už tehdy jsem se tam cítil Pánu Bohu nějak blíž. A ten pocit si mi znovu vybavil letos, když jsem tam s P. Suchárem pracoval na této knize. Kostel je už sice v mnohem lepším stavu a má částečně prosklenou střechu, ale původní genius loci nezmizel.
To je ale na knihu pořád ještě málo. Čím dalším tě toto místo tak zaujalo?
V Neratově se prolíná několik příběhů. Jedním z nich je svědectví o překonávání obtíží při uskutečňování smělých plánů. P. Suchár se na začátku 90. let rozhodl toto původně poutní místo obnovit a také zde spolu s několika rodinami žít komunitním životem a starat se o ty nejpotřebnější – o propuštěné vězně a lidi s postižením. Přišli sem do hrozných podmínek a neměli téměř nic. Přesto se jim to podařilo. Dnes Sdružení Neratov zaměstnává téměř 200 osob s postižením a poutní místo navštěvují tisíce lidí.
Dalším silným příběhem je smíření. Neratovský kostel byl zničený i kvůli nenávisti. Vyhořel po střele ruského vojáka z pancéřové pěsti a po vyhnání původních německých obyvatel ho neměl kdo obnovit. Dnes je poutním místem smíření, kam bok po boku přijíždějí Češi, Němci, Poláci či Francouzi. Sdružení Neratov je pak výsledkem inspirace a spolupráce s podobnými zahraničními organizacemi a komunitami, jako je například Archa Jeana Vaniera.
A co je tím zázrakem v názvu knihy?
Během práce na knize jsem jich objevil několik. Za zázrak se dá označit celá obnova poutního místa – vždyť na kostel byl už v 70. letech vydán demoliční výměr. Zázrakem je pro mě i pomoc, které se tu dostává lidem s postižením. Řada z nich v Neratově doslova rozkvete a najde nový smysl života. Poutní místo Neratov vzniklo také díky zázračnému uzdravení ženy sedláka a ve farní kronice je popsáno mnoho případů uzdravení z těžkých nemocí. V rozhovoru mi P. Suchár sice říká, že z Neratova nechce dělat české Lurdy, ale zároveň přiznává, že v posledních letech za ním přicházejí lidé, kteří mu vypráví, jak se po návštěvě Neratova uzdravili z těžkých nemocí.
Většinu knihy tvoří rozhovor právě s P. Suchárem. Jak na tebe zapůsobil jako člověk?
Velmi mě překvapil. Původně jsem myslel, že rozhovor bude především popisem toho, co se mu v Neratově podařilo. Jeho příběh je ale ještě zajímavější. Poutavě vypráví o svém tajném kněžství i skryté práci za komunismu – jako byl třeba křesťanský tábor Radost, který se mu podařilo utajit před Státní bezpečností. Ale zaujal mě i tím, jak dobře umí pojmenovávat, co dnes lidé od církve potřebují a co by církev naopak měla změnit. Řadu let pomáhá také v Indii a myslím, že i kontakt s lidmi jiné kultury mu dává potřebný nadhled.
V čem tkví charisma P. Suchára?
Neustále přichází s dalšími nápady a dokáže pro ně nadchnout lidi kolem sebe. Ale není jen vizionářem, je i tím prvním, kdo se pouští do práce. Minimálně stejně času jako u oltáře tráví v bagru. Většinu staveb, které dnes v Neratově vidíte, stavěl osobně spolu s dalšími lidmi. Volný čas nyní tráví tím, že s pomocí bagru vytrhává pařezy ve vykácené části lesa, aby tam mohla vzniknout meditační stezka smíření.
Jak jsi zmínil, Neratov leží v Sudetech, které mají za sebou pohnutou minulost. Co pro tento region znamená?
„Vzkříšení“ Neratova má velký vliv na celý kraj. V tamní vesnici bydlelo v 90. letech už jen pár posledních obyvatel. Díky Sdružení Neratov dnes celá ves opět žije. Sdružení dává práci i mnoha lidem v okolních vesnicích a městech, protože má pobočky například v Žamberku či Bartošovicích. Přicházejí sem i celé rodiny a rozhodují se, že tu zůstanou. Neratov zažívá velkou obnovu kulturního života a je místem, kde se koná v sezoně téměř každou sobotu nějaká svatba.
Neratov je dnes pojmem i mimo církev. Čím si to vysvětluješ?
Ukazuje, že je možné uskutečnit i ty ideály, které se zdají bláznivé. Potvrzuje, že když lidé táhnou za jeden provaz a jsou ochotní něco obětovat, dokážou zázraky. Vždyť i prezidentského kandidáta Michala Horáčka příběh Neratova oslovil a P. Suchára by ocenil státním vyznamenáním.
Zázrak v Neratově. Josef Suchár v rozhovoru s Tomášem Kutilem (KNA 2018)
Sdílet článek na:
Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články
