12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Z Ukrajiny až na Velehrad

28. 6. 2022

|
Tisk
|

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

Vydání: 2022/27-28 Doby krizí jsou časem světců, 28.6.2022, Autor: Lenka Fojtíková

Příloha: Léto s KT


Dnes pracují v jedné firmě v Mikulově. Oleksij přitom chodil ještě nedávno hrát na damburu do lesa, aby nerušil na ubytovně spolubydlící, kteří pracují v třísměnném provozu. Jeho jedinými posluchači byly srnky a zajíci.
Nyní se manželé připravují na své první velké vystoupení v České republice. Při Večeru lidí dobré vůle zahrají a zazpívají na Velehradě po boku Jiřího Pavlici a Hradišťanu, Slováckého komorního orchestru a členů Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína.
Radostí nemůžeme spát
„Máme takovou radost, že ani nechceme uvěřit, že je to pravda! Radostí nemůžeme spát. Na Velehrad se moc těšíme. Bůh koná prostřednictvím dobrých lidí neuvěřitelné věci. Jsme za to moc vděční,“ říká osmadvacetiletá Lili. Mladý manželský pár přitom na Moravu přijel v lednu. Poprvé zde byli ale už v roce 2019 a potom ještě jednou. „Jezdili jsme sem pracovat, abychom si vydělali nějaké peníze, protože na Ukrajině nebyla práce a o naši hudbu nebyl zájem. Zkoušeli jsme hrát i v restauracích. Tam nás ale zastavil covid,“ vzpomíná Lili.
„V České republice se nám moc líbí. Plánovali jsme, že tu zůstaneme několik let,“ prozradil pětatřicetiletý Oleksij Ostapčuk. „Nečekali jsme ale, že bychom tady vystupovali. Damburu jsme si s sebou vzali, abychom si hráli pro potěchu duše. Jsme vděční, že máme stabilní práci: vyrábíme kabely do BMW,“ doplňuje jeho žena. Jenže přišlo osudové setkání, které obrátilo jejich život vzhůru nohama. „Hráli jsme v kině, kde jsme byli s břeclavským sborem apoštolské církve, jehož jsme členy. Naše vystoupení zaslechl správce kina Luděk Kabelka. Oslovil nás, a tak vznikla spolupráce, díky které nyní vystoupíme právě na Velehradě,“ popisuje rychlý sled událostí Oleksij.
„Vlastně to byla náhoda. Procházel jsem okolo místnosti, kde hráli. Sedmnáct let jsem jezdil jako zvukař s Hradišťanem a dalšími špičkovými muzikanty, tak jsem hned poznal, že jsou dobří. Nabídl jsem jim spolupráci a oni souhlasili. Obvolal jsem pár známých a kromě Břeclavi a Mikulova vystupovali nedávno také při folklorním programu ve Vrbici. Celkem za sebou mají za tu krátkou dobu sedm vystoupení a všem se jejich muzika a zpěv líbí,“ říká Luděk Kabelka. Někdo by mohl říct, že se stal pro mladý pár z Ukrajiny dobrým andělem. „Ne, ne,“ brání se muž. „To oni nám dávají víc než my jim! Jsou takoví čistí a pokorní,“ dodává.
U Pavliců doma
Napadlo ho také zatelefonovat Jiřímu Pavlicovi a zeptat se, jestli by neměl při Dnech lidí dobré vůle zájem o dva mladé šikovné muzikanty z Ukrajiny, kteří by mohli vystoupit na večerním koncertu jako hosté. A poslal mu link na YouTube, aby je slyšel hrát a zpívat. Jiří Pavlica pak manželský pár pozval k sobě domů do Starého Města, kde mu předvedli svůj repertoár a společně vybrali písně, které by mohly na Velehradě zaznít. Další schůzka a porada následovala před koncertem Hradišťanu v Břeclavi v polovině června. „Nakonec jsme vybrali dvě písničky (Verchovyna a Můj Bůh). U jedné dělal aranžmá Oleksij a druhou napsala Lili. Vím, že každý autor tvoří z emo-
cionálního přetlaku. Ta píseň se mi moc líbí a jsem rád, že spolu budeme moct vystoupit. Oba jsou dobří muzikanti,“ uvádí k nečekané spolupráci Jiří Pavlica.
Válečná inspirace
„Válka se nás bezprostředně dotýká. Jedna moje babička žije v Buči a druhá jen dvacet kilometrů dál. Maminka zase bydlí v Kyjevě,“ říká Oleksij. Píseň, se kterou vystoupí, napsala Lili počátkem dubna právě pod vlivem válečných událostí na Ukrajině. „Byla jsem naštvaná a plná hněvu. Na začátku jsem Bohu říkala, aby mi odpustil, že se moc zlobím, že nemohu odpustit to, co se u nás doma děje. Říkala jsem mu: ‚Ty jsi nám dal krásný svět a my můžeme dělat dobro nebo zlo. Když ale zavřeme oči před zlem, bude ho ještě víc. Bože, já ti to odevzdávám, aby mé srdce nebylo plné nenávisti, ale mohlo se modlit.‘ Závěr této písně už psal Duch Svatý,“ vrací se ve vzpomínkách Lili, která s manželem navštěvuje každou neděli břeclavský sbor apoštolské církve, i když je sama katolička.
Lili a Oleksij se zatím na Ukrajinu vracet nechtějí. „Raději ale nic neplánujeme. V minulosti jsme měli spoustu plánů a nakonec vše dopadlo jinak. Uvidíme, kde nás chce Bůh mít,“ říkají o své budoucnosti. „Už nyní se pro ně ale rýsuje spolupráce s cimbálovou muzikou Břeclavanu. Věřím, že o těchto muzikantech ještě uslyšíme,“ míní Luděk Kabelka. Dobrou zprávou také je, že manželé už nemusí bydlet na ubytovně, protože si pronajali byt. Zázemí ke zkouškám potom našli díky svému „andělovi“ v prostorách kina.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou