Na konci března se do Indie vypravili na kontrolní cestu svého díla někteří členové Výkonné rady PONS 21. První kroky jednoho z jejích členů Mons. JOSEFA SUCHÁRA vedly do Mansapuru. Strávil zde tři dny.

 

O Immanualovi, žáku naší školy v Mansapuru, se dozvíte více na stranách 12–15. Snímek PONS 21

 

Právě jste se vrátil ze školy v Mansapuru. Jaké to bylo?

 

Mansapur už není bezvýznamná vesnička v džungli plná těch, kdo zápasí o holé přežití do druhého dne. Stojí tu nový kostel a fara, kde bydlí kněží, kteří nedojíždějí. Je tu také komunita sester, jež zde žijí a jsou duchem naší nové školy. Mansapur žije, roste a stává se místem, odkud lidé neutíkají, ale kam přijíždějí a chtějí zde bydlet. Tak Bůh naplňuje modlitby těch nejposlednějších. Propojuje je s těmi, kteří můžou něco udělat, něco dát, s lidmi u nás v České republice. Je veliká radost mít možnost to vidět, dotknout se, být součástí tohoto Božího zázraku.

 

Co pro vás osobně znamená prožitý čas v tak vzdálené zemi s natolik jiným způsobem života?

 

Veliký dar poznání. Ta různost je obohacující, a pokud ji můžete vstřebávat v tak přátelsky rodinném prostředí, je to požehnání. Pro mě jako kněze je navíc velmi povzbuzující jejich víra v sílu modlitby a ztišení před eucharistií jako základ pro: „Jdi, teď můžeš. Já tvůj Bůh jsem s tebou.“ To mě velmi hluboce zasáhlo.

 

V Mansapuru prohrál český tým, jehož jste byl členem, s tamními dětmi jak v kriketu, tak v pexesu. Co budete dělat pro lepší reprezentaci příště?

 

Budeme muset zvolit jiné disciplíny. Např. citáty Járy Cimrmana nebo lední hokej. Tam bychom mohli mít větší šance, ale při jejich šikovnosti kdo ví.

 

Jak odpovídáte lidem na otázku, proč by měli pomáhat někomu neznámému v takové dálce?

 

Protože můžou. Jsou svobodní. Stačí chtít a zapojit se. Pak přestane být človíček v Indii oním neznámým, a stane se i naším přítelem, naším dítětem v naší škole.

 

Ve své farnosti v Neratově jste minulý rok otevřel speciální školu pro děti s handicapem. Lze školu v Indii a tu vaši porovnat?

 

Obě jsou dílem úžasných a zapálených lidí, kteří milují děti celým srdcem. A tato láska je schopná konat zázraky. Je to velmi nakažlivé. Každý, kdo se s nimi dostane do kontaktu, ať u nás či v Indii, potýká se s neodolatelnou touhou zapojit se a pomoci.

 

(ane)