Kdo jej přijal či s úctou respektoval u druhých, ukázal mnoho cností. Kdysi služba v leprosariu byla nevratná, kdo ji podstoupil, musel tam i dožít. Nebyl to krůček ke slávě, obdivu. I zpovídalo se jen na dálku z lodě, asi jako dnes žijí mnozí na fb nebo internetu, bez osobního kontaktu, žádají služby, zboží, jen věci, z osobního už rezignovali, vězí v izolaci, jež bývala zvána pekelnou.

Tak stmelena i ranná církev zejména ze semitských kořenů. Ten příběh byl právě v těch chvílí redigován, ukázal možnost být vyloučen, zapomenut ba proklet okolím, a při tom nebýt sám. Česká církev tu má šanci reflektovat sama sebe, zejména když je marketingově použita o vánocích jako výplň prázdna. Jako vata, která se dává do krabice, když zboží je malé a šlochtalo by. Na silvestra už bude zase všeho víc než dost, může ci církev dát na rok pausu.