Vydání: 2010/46 Lev N. Tolstoj, 10.11.2010, Autor: Hana Imlaufová

Dnes je i mezi praktikujícími katolíky rozšířeno povědomí, že pro partnery, kteří chtějí mít spokojené manželství, je nezbytné prožít něco jako manželství na zkoušku. Já to po vlastních zkušenostech odmítám, ale nevím, jak o tom mám přesvědčit své dospívající děti. Poradíte mi?

Pro společné bydlení před svatbou se dnes rozhoduje mnoho párů. Jejich motivace jsou různé – někteří se spolu sestěhují z ekonomických důvodů, někteří chtějí lépe poznat partnera, jiní tvrdí, že pro svou lásku žádný „papír“ nepotřebují. Mnozí z nich také zažili rozvod svých rodičů a bojí se udělat rozhodnutí pro manželství. V praxi se však ukazuje, že společné bydlení před svatbou má mnoho negativních dopadů na partnerský vztah. Především to, co mladý muž a žena prožívají, ve skutečnosti není zkouška manželství. K druhému partnerovi v tomto soužití přistupují v postoji podmínky. Pokud jim to spolu nepůjde, rozejdou se. Do manželství se ale vstupuje s postojem odhodlání k dávání, odhodlání nést společně dobré i zlé. Tedy – zcela odlišný postoj, který v sobě nese především ochotu do vztahu investovat. Potvrzuje se v mnoha případech, že manželství, která vznikla po „vztazích na zkoušku“, se rozpadají častěji. Základní postoj k odchodu ze vztahu při obtížích totiž přetrvává. Zcela jinak ve společném soužití bez svatby funguje žena, zcela odlišně muž. Žena začne plně oddanost pro vztah prožívat již pouhým sestěhováním se a začne se chovat jako manželka. Pečuje o domácnost, vaří, pere, nakupuje, je ochotná začít intimně žít. Do vztahu investuje. Muž však v tomto životním stylu neprožívá potřebu do vztahu investovat, mnohdy mu to vyhovuje. K tomu, aby začal plně žít vydanost pro vztah a investoval do něj, potřebuje jasné rozhodnutí a dlouhodobý horizont. Ve společném soužití bývá často jeden více „doma“ a druhý „na návštěvě“. Těžko se stanoví hranice mezi mým, tvým či naším. Obtížně se definuje, co je vlastně společné. Dnešní doba mladé lidi i v jiných oblastech nevede k odvaze dělat rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. Manželství k takovým rozhodnutím patří. Dětem je dobré ukázat a objasnit, že manželství se postupně vyvíjí a bude tím krásnější a lepší, čím více jsou oba ochotni do společného vztahu investovat. Ne tím, co si spolu před svatbou vyzkouší ve společné kuchyni či ložnici.