Využíváme, co nám Bůh připraví
Vydání: 2021/42 Vykročit spolu na cestu, 12.10.2021, Autor: Karel Pučelík
Slovenský kapucín DÁVID TENCER působí jako misionář na Islandu už 17 let, téměř šest let je také biskupem Reykjavíku. O tom, jak se jím vedené komunitě daří šířit víru v tak odlehlém a mimořádně odlišném prostředí, jsme hovořili v zahradách kláštera na Strahově, kam přijel krátce před začátkem října – měsíce připomínajícího misijní úsilí církve – na zasedání Skandinávské biskupské konference.
„Islanďané jsou drsnější a uzavřenější, což hodně souvisí s prostředím,“ říká o svém misijním působení biskup Dávid Tencer. Snímek Václav Kittel
Jak jste se dostal na Island?
Letadlem (směje se). Ne, vážně. Chtěl jsem jít někam na misie. My kapucíni ale nejsme primárně misijní řád, a tak se vždy pečlivě zkoumá, proč dotyčný chce odejít. V průběhu těchto rozhovorů jsem dostal otázku, kam bych chtěl. Po úvaze jsem řekl, že někam na sever. Do teplých krajin mě to nikdy netáhlo. Možností bylo několik: sever Norska nebo Sibiř, ale nakonec z nich vzešel Island.
Znal jste tu zemi, než jste tam odjel?
Měl jsem na starosti získat informace a podklady k diskusi, kde misie založíme, takže jsem situaci v zemi trochu znal. Ale poprvé jsem na ostrov přiletěl, až když nás tamní biskup pozval na obhlídku.
Jaké byly vaše první dojmy?
No, popravdě velmi rozpačité. Byl jsem trochu zaskočený z toho, jak odlišné prostředí to bylo. Podívejte se na fotky – Island je úplně jiný než Slovensko, Česko a ostatní evropské země.
Trochu na mě působí jako měsíční krajina…
Ano, je to tak. Ledovce, sopky, moře – všechno, co u nás nemáme, ani vy v Česku. Na Islandu nejsou lesy, ani jablka tam nenajdete, ale zase mají tuleně a soby.
A co lidé? Jací jsou?
Země je to velmi odlišná a samozřejmě jiní jsou také její obyvatelé. Lidskou mentalitu utváří i prostředí. Islanďané jsou trochu drsnější a uzavřenější, což s prostředím hodně souvisí.
Islandština se navíc jeví jako náročná řeč. Jak jste se s ní popasoval?
Je to těžký jazyk, ale platí pro něj stejná zásada jako pro ostatní: deset procent je o talentu a devadesát o dřině.
Islanďanů moc neznám. Pamatuji si ale komika a bývalého starostu Reykjavíku Jóna Gnarra. Ten se ve volbách prezentoval velmi liberálně a uspěl. Na druhou stranu zase existoval zákon, který zakazoval netradiční jména.
Tento zákon už neplatí, ale když jsem na Island před 17 lety přišel, stále ještě fungoval. Pak se to uvolnilo, takže dnes už můžete pojmenovat dítě cizokrajným jménem. Ale s tím liberalismem bych byl opatrný, protože Islanďané jsou vlastně velmi konzervativní. Když se přijme nějaké pravidlo, všichni bez výjimek ho musí dodržovat. Když tedy schválí některé liberální zákony (uzákonili např. homosexuální sňatky nebo interrupce do 22. týdne), tak je respektují i jejich odpůrci.
Jak se to ve společnosti projevuje?
Jsou sice schopni přijmout liberální pravidla, ale mezi sebou už tak tolerantní nejsou. Když někdo začne protestovat proti všeobecně přijímanému pravidlu, ostatní ho umlčí. U nás liberalismus znamená, že já respektuju váš názor a vy zase můj. Na Islandu liberalismus vypadá tak, že společnost přijala poměrně volné mravy, ale pokud se proti tomu někdo vymezuje, má problém.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Mons. Dávid Bartimej Tencer OFMCap. (nar. 18. května 1963, Nová Baňa) je slovenský kapucín a misionář, od roku 2015 biskup diecéze Reykjavík na Islandu. Studoval teologii v Bratislavě a následně i františkánskou spiritualitu na římském Antonianu. Na Islandu působí od roku 2004.
KAREL PUČELÍK
