Jsem ráda, že se zde objevila reakce na vystoupení, které si nepochybně komentář zasluhuje. A jsem ještě radši, že v této reakci zaznívá - sice opatrně, ale přece jen - i určitá pochybnost o tom, zda zvolený způsob prezentace byl tím nejšťastnějším. Za to děkuji.

Co se mi naopak v reakci nelíbí, je to, že vyznění vystoupení prezentuje jako nezbytný důsledek typu pořadu a že tvrdí, že existují vlastně pouze dvě volby - buď do pořadu nejít vůbec, nebo do něj jít a chovat se neslušně. To si nemyslím. Ač nepatřím k fanouškům paní Jílkové, měla pravdu v tom, že pořad dělají lidé, kteří v něm vystupují. Je tedy na každém, zda se opravdu "nechá strhnout", nebo se snaží diskusi držet v určitých mantinelech.

A že "neúprosná pravidla daného vysílacího formátu naprosto nutně pro úspěšné vystupování vyžadují dryáčnický způsob"? No, záleží, jak kdo definuje "úspěšné vystoupení". Je-li cílem zapsat se do povědomí lidí jako někdo, kdo chce být buď hrdinou, nebo padouchem, ale v každém případě něčím velkým, pak takové vystoupení "úspěch" zřejmě přináší. Je-li cílem něco jiného, např. lidem cosi sdělit, nebo je o něčem přesvědčit, pak se obávám, že tudy cesta nevede.

Forma totiž může přebít obsah a argumenty, zazní-li vůbec nějaké, se ve všeobecném křiku a fascinaci z toho, kam až lze v diskusi zajít, zcela ztratí. A to je pro diváky, kteří pořad neberou jen jako "pokleslou diskusi, ve které vůbec nejde o to, přesvědčit jakéhosi vnímavého posluchače", škoda.

Závěrem Vám, pane Holube, přeju, abyste na otázky, které kladete ve své reakci, našel odpověď. A oceňuji, že si ty otázky kladete.