Výstava připomíná mučedníky církve i vypravěče pohádek

Vydání: 2022/1 Papež: Sami si nevystačíme, 28.12.2021, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

Ze zdí shlížejí úsměvy i zamyšlené obličeje desítek lidí, kteří žili s Kristem a kvůli tomu trpěli během nacistické i komunistické totality. Výstavu Tváře muklovského Vatikánu, akrylových obrazů malířky s uměleckým jménem Claudi Ondok, otevřeli před Vánocemi na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Potrvá až do konce ledna.

 
Malířka s uměleckým jménem Claudi Ondok při vernisáži na Teologické fakultě s portrétem P. Josefa Ondoka. Snímek autor


Kriminál s humorem

Mezi portréty jsou např. umučený P. Josef Toufar, biskup Josef Hlouch či petrin Josef Petr Ondok, kněz, filozof a přírodovědec. „Jsem moc rád, že výstava se koná u nás, neboť P. Ondok zde vyučoval,“ řekl proděkan fakulty Michal Opatrný a připomněl i další osobnosti, které malířka zachytila. Ta přiznala, že umělecké jméno převzala po svém tzv. dědečkovi. „Neznala jsem Josefa Ondoka jako učitele teologie, ale jako dědu, kamaráda a přítele, vypravěče pohádek a dobrého člověka,“ řekla při vernisáži 10. prosince. „Nikdy nevzpomínal na kriminál a na křivdy. Neumíme si představit, co musel v kriminále zažívat. Všechno bral ale s humorem a na každé životní situaci dokázal najít něco vtipného a zábavného,“ svěřila se malířka.

Mezi portréty pak pokračuje: „Tihle lidé byli pro něj až do konce života velice důležití, protože knížku Muklovský Vatikán psal takřka na smrtelné posteli.“ Na spoluvězně podle ní vzpomínal P. Ondok s obrovskou úctou, láskou a humorem. „Když jsem tu knížku četla, přišlo mi líto, že nevím, jak tihle lidé vypadali. A tak při druhém těhotenství jsem si ji otevřela znovu a postupně poznávala i jejich tváře. Mé dceři se nejvíce zalíbil biskup Štěpán Trochta, salesián a učitel mládeže. Mám krásnou vzpomínku, jak dcerka sedí proti jeho obrazu a hází si s ním balónem,“ popisuje. Obrazy jsou pro ni způsob, jak tyto osobnosti představit mladší generaci, která většinu z nich nezažila. „A jestli malé děti budou na portréty reagovat, že si s nimi chtějí hrát, budu ráda,“ usmívá se výtvarnice s tím, že poznat život těchto osobností a vzít si z jejich příběhu inspiraci je to nejlepší, k čemu výstava může pobídnout.

(rag)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Diecéze, Články



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay