Vyplatí se ještě dnes dávání?
Vydání: 2015/40 Nový památník sv. Zdislavy, 29.9.2015
Příloha: Domov svatého Josefa a HOSPIC Anežky České
Nedávno se mě jeden člověk zeptal: „Funguje vůbec u vás ještě fundraising?“ Jako bych v podtextu četla otázku: „Existují ještě blázni, kteří dávají a nic z toho nemají?“
Hospic Anežky České, květen 2014.
Onen člověk byl z businessu a tam se počítá: tolik jsem investoval, tolik vydělám. Já jsem ale řešila otázku: Opravdu z toho lidé nic nemají, když nezištně dávají? Když dávají svůj čas, peníze, materiální a duchovní hodnoty? A navíc ve většině případů nejde o boháče. Často jsou sami nemocní nebo naopak o někoho nemocného pečují. A přesto to jsou lidé šťastní!
Tak například jednou zvednu telefon a ozve se šestasedmdesátiletá paní K. z Hradce Králové, která je už dvacet let v důchodu a nemůže chodit: „Co byste potřebovali letos do Šikovných rukou? Raději pulovr s rolákem, nebo s výstřihem? Letos to bude naposledy, co pletu, ruce mě už neposlouchají, ale mám radost, že mohu být ještě užitečná.“ Příští rok je ovšem paní K. opět mezi prvními dárci.
Jiná paní zase píše dopis, že letos už nic nestačila vyrobit, a tak posílá nějakou korunku a přeje, ať se dobročinná výstava vydaří. Jednou také dostávám zprávu e-mailem, že paní, která vedla dobročinnou iniciativu klubu patchworku, na jaře náhle zemřela, ale že všichni v klubu cítí, že v té práci chtějí pokračovat.
Neptám se, zda je někdo z dárců věřící, nebo není, pokud mi to sami neřeknou. Ale vím, že ať jsou, nebo nejsou, dávají prostor ve svém srdci té „nebeské ambasádě“. Na první pohled se může zdát pozice dárce nevýhodná. Teoreticky by měl být se svým postavením nespokojený a měl by protestovat proti společenské nespravedlnosti. Je to ale jinak. Ukazuje se, že dárci jsou v životě šťastnější, spokojenější a také úspěšnější.
Dnes se svět kolem nás stále více egoizuje – lidé myslí stále více na sebe, a proto jsou tak často nešťastní, byť mají nadbytek. Ale Bůh tuto situaci zázračným způsobem mění. Mění ji prostřednictvím největšího dárce, který se stal prostředníkem toho, co nám Bůh chce dát. Lépe se to nedá vyjádřit, nežli napsal sv. Pavel v dopise Korintským (2 Kor 8,9): „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“
Patří mu celý vesmír, ale on se svého postavení dobrovolně vzdal, odložil ho stranou, nelpěl na svém nebeském postavení, stal se pozemským služebníkem a ponížil se tak, že podstoupil tu nejpotupnější smrt. Když přišel k nám na zem, nic si nenárokoval, nic mu nepatřilo. Všechno si musel vypůjčit: narodil se ve vypůjčené stáji, učil z vypůjčené loďky, nasytil zástupy vypůjčenými chleby a rybami, na vypůjčeném oslu vjel triumfálně do Jeruzaléma a nakonec jeho mrtvé tělo bylo uloženo do vypůjčeného hrobu. Díky jeho chudobě můžeme zbohatnout. Všechny poklady Božího království jsou skrze jeho obdarování pro nás zdarma k dispozici. A to není málo!
EVA WAGENKNECHTOVÁ,
vedoucí oddělení PR a fundraisingu
Sekce: Články, Speciály, Přílohy
