Vydat se na pouť do Svaté země
Vydání: 2019/26-27 Putování s živým Mistrem, 25.6.2019
Izrael je plný míst, kde se lze doslova „dotknout“ biblických příběhů a jít ve stopách Ježíše Krista. Oslovili jsme několik osobností, které tam pravidelně jezdí, aby se podělily o to, které místo je „to jejich“. Ovšem dva ze čtenářů Katolického týdeníku se do Izraele budou moci vypravit osobně. KT při příležitosti 70. výročí své existence připravil ve spolupráci s CK Křížek mimořádnou první cenu do Velké letní soutěže – zájezd do Svaté země pro dvě osoby.
Jeden z pohledů na Jeruzalém. Snímek Profimedia
Vzpomínky na Emauzy
Strávila jsem tam čtyři roky svého života. Bylo to poutní místo, které se nachází u dvou archeologicky odkrytých byzantských bazilik a biskupského domu. Právě zde se měly nacházet biblické Emauzy a pozdější byzantské město Nikopolis, poblíž kterého pak bývala vesnice nesoucí arabské označení Ammaus. Leží při starobylé silnici spojující přístav Jaffa s Jeruzalémem, v blízkosti Ajalonského údolí. Kvůli této strategické cestě se zde v historii odehrálo mnoho bojů: od Jozua, jemuž při bitvě stanulo slunce nehybně na obloze (Joz 10,12-13) přes Šalomounovo opevnění nedalekého Gezeru (1 Kr 9,17), vítězství Judy Makabejského, hájícího právo na svou víru (1 Mak 4,1-27) a nedaleký střet mezi Balduinem IV. Malomocným a Saladinem za Jeruzalémského království až po boje, které následovaly po vyhlášení Státu Izrael.
Je tu přítomna celá spletitost historických dění, ale také připomínka velikonoční události, kdy emauzští učedníci pochopili, prozřeli a užasli v přítomnosti svého vzkříšeného průvodce, kterého konečně poznali při lámání chleba (Lk 24,13-35). Neanalyzovali pojem vzkříšení, ale setkali se s živoucím, doprovázejícím Kristem, s jeho osobním zájmem, vztahem, přátelstvím ke každému z nás – byť je člověk třeba sebevíce zklamán z dění ve světě, který obývá.
Mé vzpomínky na toto místo zůstávají veskrze hluboké a bohaté na vztahy s lidmi i Bohem. Připomínají pravdu evangelia, že Život (ten Boží) vítězí nad nejrůznějšími obtížemi.
PAVLA EDITA HERCIKOVÁ, průvodkyně ve Svaté zemi
Místo Petrova primátu
To podmanivé místo se nachází na břehu Genezaretského (Galilejského) jezera na území zvaném Tabgha, což znamená „Sedm pramenů“.
U břehu jezera je kaple Petrova primátu. Uprostřed kaple se nachází kámen, který se latinsky nazývá Mensa Christi (Kristův stůl). Vedle kaple je umístěna socha od františkána Andrey Martiniho, zobrazující Ježíše, který předává Petrovi úkol pást beránky a ovce. Toto místo navštívili oba svatí papežové poslední doby – Pavel VI. a Jan Pavel II. –, aby připutovali tam, kde začala Petrova pastýřská služba.
Sem je tradičně umístěn příběh z 21. kapitoly Janova evangelia, která vypráví o neúspěšném rybolovu Petra a jeho druhů, o Ježíšově ranním zjevení na břehu jezera, o společné snídani připravené Zmrtvýchvstalým, ale i o důvěrném rozhovoru Petra s Kristem a trojím Petrově vyznání lásky. Je to místo, blízko něhož Jan poznal Ježíše a řekl Petrovi: „Pán je to!“
Byl jsem tady (s jednou výjimkou) při všech mých poutích do Svaté země. Pokaždé se mi podařilo slavit zde mši svatou a připomenout si důvěru, kterou Bůh vkládá do člověka, když Ježíš svěřuje Petrovi nejen klíče od Království, ale všechny lidi jako beránky a ovce.
Zde můžeme poděkovat za dar Petra a jeho nástupců, kteří mají především povolání shromažďovat a být garanty jednoty. Vyznáváme, že církev je „jedna, svatá, všeobecná a apoštolská“. Toto vyznání jako by se na tomto klidném a nenápadném místě zhmotnilo. Každý papež je Petrem konkrétní doby, ale jeho úkol zůstává stejný: milovat Krista, jít za ním a pást beránky a ovce. Klíče od Království nejsou prostředkem moci, ale nástrojem pro usnadnění cesty člověka k Bohu. A to platí pro každého křesťana. Naším úkolem je milovat, svědčit, ukazovat směr, usnadňovat cestu. V tichu tohoto místa je příležitost tyto skutečnosti znovu přijmout.
P. STANISLAV PŘIBYL, generální sekretář ČBK
Sdílet článek na:
