Vydání: 2017/51-52 Vstoupit do těsné betlémské jeskyně, 19.12.2017

Bez ohledu na věk nebo obor, v němž dotyční pracují, se většinou shodneme, že styl našich životů je velmi rychlý. Platí to nejen o mládeži, studentech, aktivních lidech různého věku, ale dokonce i o seniorech. Jsme proto vděční za dny, kdy se tento kolotoč času zpomalí, nebo dokonce zastaví. A tak nám během celého roku přijde vhod každý klidný večer, zajímavé setkání, víkend strávený bez velkého cestování nebo dva týdny dovolené. A v popředí těchto tolik potřebných klidných dní stojí právě Vánoce. Je to tak! Více než kdy jindy během celého roku se náš život a náš malý svět zklidní. Slova o zklidnění, týkající se nejen prázdnějších silnic, ale veškerého dění, opravdu nejsou jen frází. Tolikrát nás přitom napadne: škoda, že tento rytmus není častější.
Proti proudu času
Poselství Vánoc nemá však za cíl jen zklidnění, ztišení. Tušíme a víme, že jde o víc! Abychom však toto mohli objevit a přenést i do dalších dnů našeho života, je dobrý ještě jeden krok: Vánoce opravdově prožívané s Bohem nás vedou nejen k tomu, abychom se na chvíli zastavili, ale abychom se dokonce vrátili zpět. Ne o týden, měsíc nebo rok, ale o celá staletí, o dva tisíce let; abychom se vrátili znovu do Betléma, k tomu, co se tam stalo.
Dá se říci, že jsme v opačné situaci, než byl starozákonní izraelský národ. K němu po staletí promlouvali proroci vedeni Božím vnuknutím, aby Izraelité hleděli do budoucnosti, aby čekali, že přijde Vykupitel, což bude znamenat zásadní změnu pro celé lidstvo, ale také pro všechno stvoření. My žijeme již celá dlouhá staletí vzdáleni od této velké události, kterou proroci oznamovali. Moderní proroci, odborníci na životní styl, nám sice podobně říkají, abychom hleděli do budoucnosti, abychom ještě nějaký čas počkali, ale všichni víme, že jejich hlas není příliš prorocký. A proto o svátku Kristova narození máme v sobě vnímat hlubokou vnitřní potřebu vydat se proti proudu, opačně – nehledět k zítřku, ale vrátit se k události narození Vykupitele, která skutečně a neustále proměňuje náš pohled na vlastní život a běh světa.
Místo jen pro sebe
A jak můžeme uskutečnit toto vracení se zpět? V naší kultuře se setkáváme s tzv. „alternativními“ skupinami, které se s idealizujícím obdivem vracejí do minulosti – způsobem života, oblečením nebo životní filozofií. Jak to máme udělat my? Domnívám se, že nikoliv účastí na mnoha vánočních akcích a programech, koncertech nebo jen vzpomínáním na „zlaté Vánoce“ našich předků, ale docela jinak. Před lety mi jeden starý kněz, k němuž jsem chodíval ke svaté zpovědi, řekl v předvánočním čase: „A nezapomeň – až odsloužíš všechny bohoslužby, navštívíš všechny příbuzné a splníš to, co je potřeba – zajít ještě k betlému a dobrou chvíli tam pobýt. Jinak ti z těch Vánoc, přestože uděláš mnoho dobrého – budeš mít pěkná kázání a odsloužíš bohoslužby – mnoho nezůstane.“ Ve svátečním čase si už několik let vzpomínám na tuto radu a musím říci, že jsem zatím neobjevil nic lepšího nebo novějšího.
Ano, k Vánocům patří na prvním místě setkání s narozeným Kristem. A to se v potřebné hloubce nemůže odehrát na širokém prostranství našeho života při velkých akcích nebo rodinných setkáních, dokonce ani při potřebných vánočních návštěvách. Ale každý za sebe potřebuje vstoupit do onoho prostoru těsné betlémské jeskyně, kde nemůžeme být obklopeni vším možným, protože jinak by tam nezbyl prostor pro nás samotné! V betlémské jeskyni je tak málo místa – jen pro mé nejvnitřnější já, pro mé srdce a narozeného Ježíše! Všichni ostatní a všechno další musí na chvíli zůstat venku. Jsem přesvědčen, že je to možné, že to není žádná teorie ani nic přehnaného. A tuto opravdovou snahu provází vždy užitek, který se dá vyjádřit tím, co čteme ve vánočním evangeliu: „Pastýři se zase vrátili domů“ (Lk 2,20). Ale nevrátili se stejní – byli vnitřně jiní, obohacení. A toto je nesrovnatelně víc než jen vánoční ztišení, které trvá dva dny.
Přeji každému čtenáři Katolického týdeníku, aby do této betlémské jeskyně v následující vánoční čas určitě vstoupil a aby jeho život byl prozářen silou a světlem narozeného Krista.