Všechno pochopit znamená všechno odpustit
Vydání: 2010/46 Lev N. Tolstoj, 10.11.2010, Autor: Aleš Palán
Vizionář, moralista, reformátor společnosti i pedagogických principů. A v neposlední řadě velký realistický spisovatel. Tak můžeme charakterizovat osobnost Lva Nikolajeviče Tolstého, od jehož úmrtí uběhlo 7. listopadu právě sto let.
Jasná Poljana v Tulské gubernii se stala místem, odkud myšlenková schémata Lva Tolstého vycházela i kde byla – jako v jakési společenské laboratoři – experimentálně uskutečňována. Mýtus Lva Nikolajeviče Tolstého pak s Jasnou Poljanou v závěru jeho života (i po jeho smrti) doslova splýval. Tolstoj se v Jasné Poljaně 28. srpna 1828 narodil, vracel se sem za svých studií, z cest po ruském impériu i po Evropě, závěr svého života tu pak trávil téměř kompletně. V Jasné Poljaně hrabě Tolstoj otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, kde i sám vyučoval. Právě vzdělání širokých mas vnímal jako nezbytný prostředek mravní a společenské obrody země. Přesto Tolstoj v Jasné Poljaně před stoletím nezemřel. Na cestě vlakem bez jasného cíle, po opuštění svého rodového šlechtického sídla a po hádce se svými příbuznými skonal na zápal plic v železniční stanici Astapovo. Jak příznačné: zemřel na cestě, aniž přesně věděl, kam bude ta cesta směrovat. Na Lva Tolstého se odvolávali anarchisté i pacifisté, církevní reformátoři i přední evropští státníci. Přímo ovlivněn jím byl Mahátma Gándhí. Nesnadné to měli s Tolstého myšlenkami komunisté. Jeho kritika předrevolučního Ruska, zpupnosti statkářů a pravoslavné církve jim konvenovala, na druhé straně odmítnutí revoluce, materialismu a násilí jako formy společenských změn jim nedovolila učinit z Tolstého jeden z duchovních zdrojů své ideologie. Vůdce bolševické revoluce Vladimír Iljič Lenin tvrdí, že „tolstojovština je svým reálným historickým obsahem ideologií východního řádu, asiatského řádu“. Odtud pramení jak asketismus, tak také neodporování zlu násilím, stejně jako hluboké tóny pesimismu a Tolstého přesvědčení, že „vše je materiální nic“.
České ohlasy
Tolstého myšlenky nacházely rezonanci i v českém prostředí. Vedl například dlouhodobou korespondenci s profesorem T. G. Masarykem. Osobním lékařem Lva Tolstého se stal Slovák D. Makovický. Jak uvádí autor Tolstého Portrétu Pavel Nešpor, Makovický s Tolstým dokonce „snili o pobytu někde v Žilině či na Českomoravské vrchovině“. My můžeme spekulovat o tom, nakolik byl Lvem Tolstým osloven Josef Florian a jestli se Stará Říše neměla stát jakousi modifikací Jasné Poljany. Tolstého osobnost je velice rozporuplná. Na jedné straně se vymyká společenským konvencím a je sžíravě kritický („Peníze jsou totéž, co otroctví, mají stejný účel a následky.“), na straně druhé třeba úlohu ženy vidí velmi patriarchálně („Žena, která nedokáže být šťastná doma, nebude šťastná nikde.“) V Anně Kareninové dokáže vystavět pomník ženské duši a její schopnosti trpět a milovat, sám však, zdá se, nebyl trvalé lásky schopen („Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělý, a končí tím, že touží být osamělý.“) Co je nepopiratelné, je Tolstého role jako spisovatele. Jeho díla Vojna a mír, již zmíněná Anna Kareninová či Vzkříšení patří k vrcholným pracím světové literatury. Vynikají také Kreutzerova sonáta, Hadži Murat či Sevastopolské povídky. Nelze přitom říct, že Tolstoj by byl spisovatelem – a nic víc. Pero odkládal vždy – třeba na dlouhé roky – když cítil, že je třeba více konat. O smyslu literární práce nejednou pochyboval. („Jednou tě zamrzí, že jsi promluvil, stokrát, že jsi nemlčel.“)
Nemohu mlčet
Lev Tolstoj se narodil ve šlechtické rodině. Jeho matka, kněžna Volkonská, zemřela, když mu byly dva roky. Roku 1837 zemřel i jeho otec; přesto se mladému hraběti dostalo šlechtické výchovy a vyrůstal v hojnosti. V šestnácti letech začal Tolstoj na kazaňské univerzitě sudovat arabsko-tureckou slovesnost a záhy práva. Ve třiadvaceti letech nicméně budoucí pacifista vstupuje do armády a účastní se mnoha přímých střetů. Po odchodu ze služby cestoval po Evropě, aby se vrátil do Jasné Poljany s cílem povzbudit zájem svých poddaných o studium a vědění. S největším odporem se přitom setkal právě u nevolníků, kterým toužil pomoci. Síly věnoval i vydávání pedagogicky zaměřeného časopisu Jasná Poljana. Začal hlásat asketismus, vegetariánství a nenásilí. Cítil se nespokojen se svým zakotvením: žádná z rolí manžel, boháč, šlechtic ho neuspokojovala. Pod vlivem Písma a některých křesťanských myslitelů akcentoval biblickou lásku k bližnímu a neprotivení se zlu násilím. Jeho myšlenkové schéma bývá charakterizováno jako křesťansky utopicko-socialistické. Osmdesátá a devadesátá léta 19. století prožíval Tolstoj částečně v Moskvě, poslední desetiletí svého života žil už cele v Jasné Poljaně. Ta se stala jakýmsi poutním místem těch, kteří žádali očistu společnosti, a sám Tolstoj pak jakýmsi archetypálním mudrcem. Ještě v roce 1908 vystoupil spiskem Nemohu mlčet proti praktikám bolševiků, dva roky nato zemřel. Jeho myšlenky zůstávají vzrušující i po sto letech, která od té chvíle uplynula: „Blud nepřestává být bludem, i když jej sdílí většina.“ „Všechno pochopit znamená všechno odpustit.“
