26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Víra vždy ukazuje cestu dál

25. 8. 2015

|
Tisk
|

Hledání životního partnera může být provázeno bolestí, zklamáním, někdy i pocity zoufalství či beznaděje. Člověk se úpěnlivě modlí, prosí Boha, ale ono stále nic. Jak s tím naložit?

Vydání: 2015/35 Kardinál Duka za vojáky v Egyptě, 25.8.2015, Autor: Kateřina Šťastná


Podle P. Romualda Štěpána Roba jsou to častěji dívky, které se trápí, protože jsou stále svobodné. „Shledávají jako obtížné potkat muže svého života,“ říká kněz s tím, že na vině jsou někdy uměle vytvořené ženské ikony. Na jedné straně jsou dívky, které se ze všech sil snaží podobat současným ideálům, na straně druhé muži, kteří hledají onen „ideál“, místo aby se věnovali skutečným ženám. „Tady bych chtěl povzbudit věřící dívky a ženy, aby se nebály věnovat své kráse. Nestavěl bych zeď mezi tím, co je ve světě a co si můžeme a máme osvojit k podpoře své krásy.“
Palčivá žízeň po druhém
Přestože jsou dnes velké možnosti cestování, studií, různých aktivit a mladí lidé si této svobody rádi užívají, mívají podle P. Roba zároveň daleko větší cit pro důležitost a hloubku lidských hodnot, které člověk dostává jen darem od druhého: „Proto bývá někdy žízeň po plnosti lidství dost palčivá. Může to být existenciální krize, která se projevuje depresí a může vést až k různým patologickým jevům.“ Dodává, že takové zoufalé hledání často vede k „jákobovskému zápasu“ s Bohem, ale tento „zápas“ může mít dobrý konec: „Z téhle temnoty a bolesti se ledacos narodí. Ať už je to konkrétní způsob života v manželství, nebo v zasvěceném životě či kněžství. Když si člověk zpřítomňuje, že je Bůh na kříži a také trpí, dává mu to větší jistotu jeho blízkosti a zbavuje zoufalství. Díky této víře si totiž uvědomujeme, že Bůh zná naše temnoty, bolesti a hledání. Je „Bohem s námi“. Tuto skutečnost je třeba si připomínat, i když to někdy bývá zastřeno slzami a bolestí. Těžké okolnosti našeho života většinou naši víru čistí a tříbí.“
Jak nebýt zoufalý?
„Stesk je pochopitelný, protože sám Stvořitel je původce „celého člověka“ jako muže a ženy. Když se takoví lidé vzdálí od církve nebo přestanou chodit ke svátostem, bývá to podle P. Roba proto, že se jimi někdy cítí svazováni ve své situaci. Většinou se ale tito lidé vracejí „zpět“, pakliže se cestou příliš nezranili.
Kněz radí, aby byli nedobrovolní singles trpěliví a nepoddali se přílišnému smutku: „Mnohdy není jednoduché si přiznat, že nejdůležitější je láska k Bohu a k lidem, svatost a vše ostatní je až na druhém místě – tedy i jak uskutečníme plnost lásky v našem životě. Když se někdo cítí bezradný, může pomoci kněz, ale i ten, kdo má „kněžské srdce“ – tedy i žena: „Je třeba potkat dobrého pastýře nebo pastýřku – může být mladému člověku oporou a doprovodem na cestě k Bohu i k druhému.“
P. Romuald Rob se prý nesetkává úplně často s lidmi, kteří zůstanou svobodní na celý život: „Nakonec všechno dobře dopadne. U lidí, kteří snad, jak se říká, ‚zůstanou na ocet‘ – a nemusí to být jen ženy – je vždycky cesta, jak prožívat lásku k Bohu a k druhým lidem. Víra vždycky ukazuje cestu dál.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou