Víra na stříbrném plátně
Vydání: 2019/28 Velehrad: Dávejme ze sebe to nejlepší, 9.7.2019, Autor: Karel Pučelík
Filmy mohou, stejně jako další média a sdělovací prostředky, duchovně promlouvat ke svému publiku. Jejich vliv navíc stále roste, a nabízí tak příležitost k oslovení velkého množství lidí.
Hercule Poirot je neúnavný hledač pravdy. Snímek Profimedia
Že filmová tvorba může být i druhem apoštolátu, potvrzuje i režisér Jiří Strach. „Ale neznamená to, že z mých filmů musí za každou cenu stříkat svěcená voda. Evangelijní dobrou zprávou je dnes třeba lidi oslovovat chytře, jako to dělal svatý Pavel. Ano, jsme solí země, ale nechci divákům tu sůl sypat do očí – to by je asi dlouho nebavilo. Solí je třeba život dochucovat, nikoli chuť života ničit a znechucovat,“ popisuje známý filmař. Kněz a dokumentarista Romuald Štěpán Rob média dokonce považuje za jakousi moderní kazatelnu.
Umělecké prostředí je navíc k spirituálním tématům často otevřené. „Lidé opět hledají něco duchovního a paradoxně nacházejí zase Boha a vracejí se k Němu. Je to občas až úsměvné. Boha zavrhli – a najednou Ho opět potřebují. Nádherně se tím naplňují slova Písma o zbořeném chrámu a moci Krista jej ve třech dnech znovu vystavět,“ říká režisér Strach.
Některé snímky k přemítání o duchovních myšlenkách přímo vybízejí. I proto bývají podkladem pro specifická duchovní cvičení. Takové exercicie se pravidelně konají v kolínském klášteře, často pod vedením jezuity Jana Regnera.
Duchovní detektivka?
Problém však nastává, když se má vymezit, jak vypadá typický duchovní film. Lukáš Jirsa ve svém textu vysvětluje, že na konkrétním ději a příběhu vlastně ani nemusí příliš záležet. Spíše na tom, jaké otázky otevírá. Své o tom ví třeba ekumenické poroty na filmových festivalech, jako je například právě proběhlá přehlídka v Karlových Varech.
V roce 1995 ke stoletému výročí kinematografie vydal svůj seznam nejlepších filmů i Vatikán. Mezi 45 snímky se objevily vedle filmů Andreje Tarkovského (Andrej Rublev, Oběť) či Ingmara Bergmana (Sedmá pečeť, Lesní jahody) i díla Federica Felliniho (Silnice, Osm a půl), Luchina Viscontiho (Gepard), Richarda Attenborougha (Gándhí) nebo Stevena Spielberga (Schindlerův seznam).
Křesťana může na jeho duchovní cestě posunout koneckonců i fiktivní filmová postava – a to i ta, od které by to spíše nečekal. Proč ne třeba takový detektiv Hercule Poirot, Vinnetou nebo superhrdina Iron Man?
KAREL PUČELÍK
Sdílet článek na:
