Věřící vzpomínali na "generála bez vojska"

Vydání: 2012/32 Vzpomínky na "generála bez vojska", 11.8.2012, Autor: Jiří Prinz

Vděčnost za mnohaletou službu v čele církve i osobní vzpomínky pamětníků přivedly v sobotu 4. srpna do svatovítské katedrály stovky lidí, aby si tu připomněli dvacáté výročí úmrtí kardinála Františka Tomáška.

Osobnost Františka Tomáška připomíná jak kardinálův portrét umístěný nedaleko oltáře, tak i množství květin před jeho náhrobkem v levé části katedrály. Nechybí mezi nimi ani věnec, který oblíbenému kardinálovi společně věnovali oba jeho nástupci na svatovojtěšském stolci: kardinálové Miloslav Vlk a Dominik Duka.

Stávající český primas ve své promluvě hovoří o nezastupitelné roli, jakou František Tomášek sehrál v boji s komunistickou totalitou. „Více než patnáct let byl jako biskup v ústraní. Byl vězněn v Želivě, v kamenolomu kléru Čech, Moravy, Slezska i Slovenska,“ zmiňuje kardinál Dominik Duka útrapy svého předchůdce a dodává: „Po Velehradu roku 1985 se stal symbolem odporu pro všechny poctivé lidi této země. Jeho slova a postoje, především ve svatoanežském roce, měly váhu. Vzpomeňte na jeho prohlášení z 25. listopadu 1989,“ připomíná kardinál Duka památnou událost. Tehdy se „generál bez vojska“, jak kardinála Tomáška posměšně nazývala komunistická propaganda, jménem svým i jménem církve jednoznačně postavil na stranu národa v boji s komunistickou mocí. Protože se tak stalo v přímém televizním přenosu během slavnostní bohoslužby ze svatovítské katedrály, znamenala tato slova pro komunistický režim jeden z posledních hřebíčků do rakve. Onen příslovečný poslední hřebíček pak symbolicky zatloukl opět kardinál Tomášek, když 29. prosince 1989 požehnal v pražské katedrále novému prezidentovi Václavu Havlovi. „Prvně jsme byli svědky toho, jak se mu zlomil hlas a tvář zalily slzy,“ vzpomíná na historickou událost kardinál Duka.

MUŽ HLUBOKÉ VÍRY

Po bohoslužbě se procesí kněží a jáhnů přesouvá do míst, kde se nalézá kardinálova hrobka. Směřují tam i pohledy přítomných věřících. Všichni se společně modlí za jeho osobu i národ, jemuž František Tomášek tak oddaně sloužil a jemuž se snažil Kristovu víru i přes nepřízeň doby, v níž působil, předat. Právě v tom tkví podle historika Jaroslava Šebka jeho největší význam. „Kardinála Tomáška především charakterizuje veliká houževnatost ve víře, v níž dokázal být velice pevný. S tím souvisí i jeho snaha hledat odpovědi na dnešní otázky, na otázky, které trápí současného člověka. V tom je jeho přínos stále aktuální,“ míní historik.


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Bůh v mém životě, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay