Vydání: 2010/26 Gustav Mahler, 23.6.2010

V zaplněné svatovítské katedrále se v pondělí dopoledne konalo poslední rozloučení s biskupem Jaroslavem Škarvadou. Kromě zástupů věřících a desítek kněží, jejichž řady dosahovaly až do postranní lodi, se ho zúčastnila většina českých a moravských biskupů, z Hradce Králové přijel i devadesátiletý emeritní arcibiskup Karel Otčenášek.

„Jeho služba je na konci kněžského roku inspirujícím příkladem. V celém jeho životě zářil úsměv a radostná naděje věrného kněžského služebníka,“ ocenil zesnulého biskupa kardinál Miloslav Vlk. V kázání ale také připomněl, že jeho život nebyl vždy jednoduchý – i když se často usmíval, nesl těžký kříž. „Po pohřbu kardinála Berana v roce 1969 se rozhodl obětovat svůj kříž za církev doma,“ dodal kardinál. Před oltářem byla po celou bohoslužbu umístěna rakev, kterou kromě bílého věnce zdobila mitra a kalich. V závěru mše svaté pak zazněly vzpomínky pamětníků. P. Pavel Kučera připomněl jeho službu v zahraničí, kdy jako biskup navštěvoval jednotlivé krajanské farnosti a všude se mu dostalo vřelého přijetí. Arcibiskup Otčenášek zase vzpomínal na to, jak ho biskup Škarvada provázel ve vatikánských zahradách. Po skončení zádušní mše se rakve chopila šestice kněží a v průvodu ji odnesla před katedrálu. Odtud ji pak odvezli do nedalekého Břevnovského kláštera, kde byla krátce před polednem uložena do kapitulní hrobky. Kvůli politické situaci v tehdejším Československu působil Jaroslav Škarvada dlouhá léta v exilu, mimo jiné jako sekretář kardinála Josefa Berana. V roce 1982 byl jmenován titulárním litomyšlským biskupem, o rok později ho papež Jan Pavel II. v bazilice sv. Petra vysvětil na biskupa. Po návratu do vlasti se stal v roce 1993 proboštem Metropolitní kapituly u sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.