Velkolepá svatba zaplnila brněnské Výstaviště
Vydání: 2011/29 Charismatická konference, 13.7.2011, Autor: Tomáš Kutil
V neděli 10. července skončila v Brně veliká svatba, která trvala čtyři dny a přijelo na ni šest tisíc lidí. Konala se na tamním Výstavišti a řada lidí na ni vážila cestu až z druhého konce republiky, někteří dokonce i ze zahraničí.
Kdo tak významný či oblíbený se ženil, že dorazilo tolik lidí? V roli ženicha byl Ježíš Kristus, nevěstu pak představovali všichni přítomní spolu s celou církví. V pořadí už 22. Katolická charismatická konference se totiž celá „točila“ okolo svatby v Káni Galilejské a jejím hlavním mottem zvolili organizátoři Mariinu instrukci učedníkům, která zazněla právě na této svatbě: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Nejnázorněji mohli téma svatby prožít ti nejmenší účastníci konference. Hned při příjezdu totiž dostali svatební oznámení nadepsané jejich vlastním jménem. Tedy nejen dospělí, ale i děti mohli v Brně prožívat svůj duchovní program. A rodiče měli díky tomu více klidu na přednášky a katecheze, kvůli nimž na Výstaviště přijeli. Konference začala tradičně ve středu večer v katedrále na Petrově slavnostní mší svatou, kterou celebroval biskup Vojtěch Cikrle. Do dvou největších pavilonů na Výstavišti, kde se konference konala, pak zamířily tisíce lidí ve čtvrtek ráno. V minulých letech mnozí účastníci přijížděli až o víkendu, letos přijela většina z nich už během čtvrtka – zhruba pět tisíc lidí. Velký podíl na tom mělo zřejmě i zařazení oblíbeného přednášejícího hned do prvního dopoledne: P. Vojtěch Kodet hovořil o „Pozvání na svatbu“, a otevřel tak letošní konferenční téma. „Svatba v Káni je symbolem dovršení našeho života – Beránkovy svatby, nové smlouvy s jeho lidem,“ zdůraznil P. Kodet. V paralele ke svazku muže a ženy dodal, že Boha nezajímají naše nedostatky, ale chce nás doplnit a zaplnit všechna prázdná a bolavá místa.
ŽIVÁ ČÁST CÍRKVE
Typický konferenční den začal společnou modlitbou ranních chval, o jejíž hudební složku se starala skupina Chapela. Základ programu pak tvořily přednášky. Největší pozornost poutaly ty od P. Raniera Cantalamessy, italského kapucína, který už přes třicet let pravidelně káže papežům. Každý den se konala také společná mše svatá, nechyběla ani divadelní představení nejen pro děti, posezení u cimbálu či výuka biblických tanců. Hned první konferenční den přijel účastníky pozdravit plzeňský biskup František Radkovský. „Žijeme uprostřed světa, který se nově otevírá duchovním věcem. A musíme to být my křesťané, kdo lidem okolo sebe pomohou najít víru,“ zdůraznil biskup Radkovský při mši a označil současnou dobu za mimořádnou hodinu v našich dějinách. „Hnutí a komunity jsou živou částí církve a já jsem si i sám pro sebe řekl, že stojí za to jim věnovat svůj život,“ dodal plzeňský biskup s narážkou na to, že na konferenci jezdí především právě členové nejrůznějších církevních hnutí, řádů a komunit. A on je biskupem, který je má v rámci ČBK na starosti.
RADOST SKRZE PROMĚNĚNÉ VÍNO
V pátek a v sobotu pak dostal nejvíce prostoru netrpělivě očekávaný P. Raniero Cantalamessa. „Ježíš v Káni neproměnil vodu ve víno, aby jen uhasil jejich žízeň. Udělal to především proto, aby zvětšil jejich radost,“ řekl o evangelijním příběhu P. Cantalamessa. Světu podle něj velmi chybí pravá radost, křesťanům však Ježíš nabízí radost mnohem větší a hlubší. „Jeho radost začíná už zde na zemi a jde do věčnosti. Její pozemská forma se ale nedá srovnat s tím, co nás čeká v nebi – v plnosti Kristovy radosti,“ pronesl papežský kazatel a vyzval všechny přítomné manžele i řeholníky, aby neztráceli své nadšení pro Krista. „Naše zamilovanost do Boha musí být vidět, bez ní je náš život prázdný. A obnovit nás může právě ono víno, které pro nás Ježíš stále znovu proměňuje,“ dodal italský kapucín. Evangelizovat bychom podle něj měli už svým úsměvem. „Výraz našich tváří by měl lidi okolo nás nutit uvěřit v Boha, v jeho lásku a radost,“ provokoval přítomné. A jako příklad uvedl příhodu, kdy při návratu z jedněch exercicií v sobě ve vlaku pocítil takové nadšení, až mu jedna spolucestující řekla: „Otče, když se na vás podívám, nutí mě vaše tvář uvěřit v Boha.“
