Velikonoční

18.4.2014, Autor: Antonín Randa

„Tak co? Jaké to bylo? Viděls ho?“ Na chlapíka středních let se valila jedna otázka za druhou. Všichni si přáli mluvit s člověkem, který využil nabídky specializované cestovní kanceláře na cestu časem do Ježíšova velikonočního Jeruzaléma. Spouště fotoaparátů cvakaly, každý si chtěl s tímto mužem podat ruku či ho alespoň poplácat po ramenou. On však jen nervózně hleděl na shromážděný dav. „Tak už mluv! Povídej! Byl jsi s Ježíšem? Bylo to tak, jak se píše v Bibli?“

Muž se konečně naklonil k mikrofonu a ruch utichl. Všechny oči mu visely na rtech. „Nemějte mi to prosím za zlé,“ pronesl zvolna a bylo znát, jak se mu třese hlas. „Ale v souladu s podmínkami, které si cestovní kancelář zadala, nemohu nic z toho, co jsem viděl, prozradit. Nezlobte se.“ Muž se zvedl a chtěl odejít, ale nešlo to. Lidé, kteří ho před chvílí vítali, teď doslova ječeli, nadávali mu do podvodníků a lhářů a nebylo síly, která by dokázala zastavit ten nenadálý příval zloby.

Jak příběh onoho muže dopadl? Prý někam zmizel a neví se kam. Ale možná, že to podstatné na tomto vyprávění není osud onoho muže. Důležití jsou ti bezejmenní lidé kolem něj. Ve Svatém týdnu obracíme naši pozornost nejvíce k postavě Ježíše, ale možná by nebylo od věci pokusit se nalézt v davu přihlížejících sebe. Kde stojíme? Jak se chováme? Křičíme s ostatními? Bojujeme? Bojíme se? Velikonoční příběh je příběhem Ježíše Nazaretského. Ale také nás samotných.

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Předplatit KT