Velikonoce Uprchlíků z Ukrajiny

Vydání: 2022/16 Velikonoce uprchlíků z Ukrajiny, 12.4.2022

Řeckokatolický biskup Ladislav Hučko požehnal na Květnou neděli ratolesti u sv. Klimenta. Snímek Lucie Horníková / Člověk a Víra

Do Česka před ruskou agresí uteklo už na tři sta tisíc lidí. Část z nich jsou pravoslavní i řeckokatoličtí křesťané – a někteří hodlají letos slavit Velikonoce nadvakrát.

„Devadesát osm procent věřících uprchlíků z Ukrajiny totiž slaví podle juliánského kalendáře. Bude to tedy s týdenním zpožděním,“ vysvětluje P. Vasil Slivocký, duchovní správce z řeckokatolické katedrály sv. Klimenta v Praze. Zároveň si však nechtějí nechat ujít oslavy se svými hostiteli.

„I ti pravoslavní se plánují nejdříve přidat k nám, poznat naši tradici a dát nám pak nahlédnout i do té svojí,“ říká karmelitán P. Petr Glogar, jehož komunita poskytuje v Praze zázemí asi padesátce utečenců. Karmelitáni se tak přidali k řadě pomáhajících řádů i farností.

Přímo v objektech patřících řeholím a diecézím (kláštery, fary, penziony atd.) je ubytováno přes šest tisíc uprchlíků. Další stovky míst se připravují. Někde našly ukrajinské rodiny zázemí v domácnostech farníků. „Tím, že se dostanou přímo do rodin, se cítí být vítáni a přijímáni. Také se snadněji začnou orientovat v novém prostředí a pomůže jim to i s učením jazyka,“ míní P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK.

 

Za rok doma v míru

Velikonoční svátky prožijí poprvé mimo domov Nataša s dcerou Darynou. „Každoročně chodíme doma v Charkově ráno do kostela na slavnostní bohoslužbu a po ní se setkáváme s přáteli. Jdeme pak do parku, veselíme se a opékáme šašlik. Ve zničeném městě zůstal můj manžel, který je hasičem, i rodiče. Naši čtvrť celou dobu ostřelují a bombardují, ale přesto tam mnoho lidí pořád žije, i když ve strašných podmínkách. Věřím, že válka brzo skončí a příští Velikonoce už zase prožijeme s mužem a rodiči doma v míru,“ říká s nadějí Nataša. Po příjezdu do Českých Budějovic v první půlce března našla s dcerou útočiště v klášteře Kongregace sester Nejsvětější Svátosti. „Chodíme v Budějovicích každou neděli do kostela Panny Marie Růžencové, kde vede řeckokatolické bohoslužby otec Ruslan Zassiedko,“ říká Nataša s tím, že Ruslan se svou ženou Janou zajišťují i činnost místní řeckokatolické Charity.

Zmínění věřící běženci v klášteře Fortna na pražských Hradčanech hodlají slavit dvakrát. „Nejdříve s místním katolickým společenstvím a pak s pravoslavným. Chceme připravit pro Čechy i něco dobrého. Upéct třeba ,pasku‘, to je něco jako český mazanec,“ popisuje paní Naďa s tím, že jak katolíci, tak i pravoslavní z řad uprchlíků si hledají místní církevní společenství. „Pán Bůh je ale jeden a všude stejný – a také naše srdce je jedno, nerozdělené,“ usmívá se. 

 

Žehnání jídla v Tovačově

Dvojí slavení svátků nebude úplnou novinkou pro Ljudmilu a Nikolaje, starší manžele ubytované na faře v Tovačově. „Po mamince jsem katolička, zato tatínek byl Rus a také manžel je pravoslavný, takže slavíme svátky podle katolického i pravoslavného kalendáře,“ shrnuje paní Ljudmila.

Na mše chodívají do tovačovského kostela sv. Václava, o liturgickou oslavu Velikonoc proto nepřijdou. „Na zdobení vajíček teď nemáme pomyšlení, snad si ale budeme moci nechat požehnat jídlo v kostele,“ doufá paní Ljudmila a dodává: „I tak se ale na svátky těším. Když teď bydlíme blízko kostela, můžeme je prožít v něm.“

V Hošťálkovicích u Ostravy našly zázemí v patře rodinného domu manželů Roberta a Jany Kocurových dvě ukrajinské rodiny. „Svátky oslavíme podle českých a ukrajinských termínů a rituálů. Na Zmrtvýchvstání Páně se ale připravujeme především modlitbami za mír pro naši Ukrajinu a všechny lidi. Hlavní je, aby modlitby vycházely z čistého srdce,“ říká paní Larysa a dělí se o to, co zjistila: „Otče náš zní v češtině a ukrajinštině slovo od slova téměř stejně!“ Paní Elena doplňuje: „A na svátek Zmrtvýchvstání Páně s radostí zapálíme svíčku, přečteme modlitbu a zvoláme: ‚Kristus vstal z mrtvých, skutečně vstal z mrtvých!‘ Sníme o míru a porozumění.“

 

Výzva biskupů

Na pomoci s ubytováním, stravováním, vzděláváním a integrací spolupracují diecéze, farnosti i řády s pobočkami Charity ČR. Jejích služeb např. při hledání ubytování využilo už více než 10 tisíc uprchlíků.

Čeští a moravští biskupové děkují všem lidem, kteří uprchlíkům pomáhají. Zároveň prosí, aby nepolevovali. „Pomoc může mít rozličnou formu, nemusí se primárně jednat o materiální a finanční dary či ubytování. Důležité je, aby těžce zkoušení lidé na útěku znovu získali pocit bezpečí, důvěry a sounáležitosti,“ stojí v prohlášení českých a moravských biskupů (více na www.cirkev.cz).

JIŘÍ MACHÁNĚ a diecézní redaktoři

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay