Velikonoce Uprchlíků z Ukrajiny

Vydání: 2022/16 Velikonoce uprchlíků z Ukrajiny, 12.4.2022

Řeckokatolický biskup Ladislav Hučko požehnal na Květnou neděli ratolesti u sv. Klimenta. Snímek Lucie Horníková / Člověk a Víra

Do Česka před ruskou agresí uteklo už na tři sta tisíc lidí. Část z nich jsou pravoslavní i řeckokatoličtí křesťané – a někteří hodlají letos slavit Velikonoce nadvakrát.

„Devadesát osm procent věřících uprchlíků z Ukrajiny totiž slaví podle juliánského kalendáře. Bude to tedy s týdenním zpožděním,“ vysvětluje P. Vasil Slivocký, duchovní správce z řeckokatolické katedrály sv. Klimenta v Praze. Zároveň si však nechtějí nechat ujít oslavy se svými hostiteli.

„I ti pravoslavní se plánují nejdříve přidat k nám, poznat naši tradici a dát nám pak nahlédnout i do té svojí,“ říká karmelitán P. Petr Glogar, jehož komunita poskytuje v Praze zázemí asi padesátce utečenců. Karmelitáni se tak přidali k řadě pomáhajících řádů i farností.

Přímo v objektech patřících řeholím a diecézím (kláštery, fary, penziony atd.) je ubytováno přes šest tisíc uprchlíků. Další stovky míst se připravují. Někde našly ukrajinské rodiny zázemí v domácnostech farníků. „Tím, že se dostanou přímo do rodin, se cítí být vítáni a přijímáni. Také se snadněji začnou orientovat v novém prostředí a pomůže jim to i s učením jazyka,“ míní P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK.

 

Za rok doma v míru

Velikonoční svátky prožijí poprvé mimo domov Nataša s dcerou Darynou. „Každoročně chodíme doma v Charkově ráno do kostela na slavnostní bohoslužbu a po ní se setkáváme s přáteli. Jdeme pak do parku, veselíme se a opékáme šašlik. Ve zničeném městě zůstal můj manžel, který je hasičem, i rodiče. Naši čtvrť celou dobu ostřelují a bombardují, ale přesto tam mnoho lidí pořád žije, i když ve strašných podmínkách. Věřím, že válka brzo skončí a příští Velikonoce už zase prožijeme s mužem a rodiči doma v míru,“ říká s nadějí Nataša. Po příjezdu do Českých Budějovic v první půlce března našla s dcerou útočiště v klášteře Kongregace sester Nejsvětější Svátosti. „Chodíme v Budějovicích každou neděli do kostela Panny Marie Růžencové, kde vede řeckokatolické bohoslužby otec Ruslan Zassiedko,“ říká Nataša s tím, že Ruslan se svou ženou Janou zajišťují i činnost místní řeckokatolické Charity.

Zmínění věřící běženci v klášteře Fortna na pražských Hradčanech hodlají slavit dvakrát. „Nejdříve s místním katolickým společenstvím a pak s pravoslavným. Chceme připravit pro Čechy i něco dobrého. Upéct třeba ,pasku‘, to je něco jako český mazanec,“ popisuje paní Naďa s tím, že jak katolíci, tak i pravoslavní z řad uprchlíků si hledají místní církevní společenství. „Pán Bůh je ale jeden a všude stejný – a také naše srdce je jedno, nerozdělené,“ usmívá se. 

 

Žehnání jídla v Tovačově

Dvojí slavení svátků nebude úplnou novinkou pro Ljudmilu a Nikolaje, starší manžele ubytované na faře v Tovačově. „Po mamince jsem katolička, zato tatínek byl Rus a také manžel je pravoslavný, takže slavíme svátky podle katolického i pravoslavného kalendáře,“ shrnuje paní Ljudmila.

Na mše chodívají do tovačovského kostela sv. Václava, o liturgickou oslavu Velikonoc proto nepřijdou. „Na zdobení vajíček teď nemáme pomyšlení, snad si ale budeme moci nechat požehnat jídlo v kostele,“ doufá paní Ljudmila a dodává: „I tak se ale na svátky těším. Když teď bydlíme blízko kostela, můžeme je prožít v něm.“

V Hošťálkovicích u Ostravy našly zázemí v patře rodinného domu manželů Roberta a Jany Kocurových dvě ukrajinské rodiny. „Svátky oslavíme podle českých a ukrajinských termínů a rituálů. Na Zmrtvýchvstání Páně se ale připravujeme především modlitbami za mír pro naši Ukrajinu a všechny lidi. Hlavní je, aby modlitby vycházely z čistého srdce,“ říká paní Larysa a dělí se o to, co zjistila: „Otče náš zní v češtině a ukrajinštině slovo od slova téměř stejně!“ Paní Elena doplňuje: „A na svátek Zmrtvýchvstání Páně s radostí zapálíme svíčku, přečteme modlitbu a zvoláme: ‚Kristus vstal z mrtvých, skutečně vstal z mrtvých!‘ Sníme o míru a porozumění.“

 

Výzva biskupů

Na pomoci s ubytováním, stravováním, vzděláváním a integrací spolupracují diecéze, farnosti i řády s pobočkami Charity ČR. Jejích služeb např. při hledání ubytování využilo už více než 10 tisíc uprchlíků.

Čeští a moravští biskupové děkují všem lidem, kteří uprchlíkům pomáhají. Zároveň prosí, aby nepolevovali. „Pomoc může mít rozličnou formu, nemusí se primárně jednat o materiální a finanční dary či ubytování. Důležité je, aby těžce zkoušení lidé na útěku znovu získali pocit bezpečí, důvěry a sounáležitosti,“ stojí v prohlášení českých a moravských biskupů (více na www.cirkev.cz).

JIŘÍ MACHÁNĚ a diecézní redaktoři

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay