Velehradské nadechnutí
Vydání: 2018/18 Na festival víry se všemi diecézemi, 2.5.2018
Příloha: Perspektivy 18
Před padesáti lety se na Velehradě uskutečnila významná událost v životě české a slovenské katolické církve. Ve dnech 13. a 14. května 1968 se zde setkalo 600 delegátů jak z řad duchovních, tak i laiků. Shromáždění vedené biskupem Františkem Tomáškem si kladlo za cíl ustavit Dílo koncilové obnovy, tedy uvést závěry Druhého vatikánského koncilu do praxe a obnovit plný život církve v Československu.
Průvod duchovenstva v čele s otci biskupy a opaty do velehradské baziliky 14.května 1968. Archiv KT
Abychom porozuměli významu této události, musíme se podívat na to, co jí předcházelo. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl v Československu postupně precizován plán učinit z Velehradu „centrum hnutí pokrokových katolíků“ a vytvořit jakousi „národní socialistickou církev“ odtrženou od biskupů a Vatikánu. V této souvislosti dochází k „třídní interpretaci cyrilometodějského odkazu“. Ta byla nesena například tezí, že svatí Cyril a Metoděj přišli stejně jako socialismus z východu, sloužili liturgii v Římem zakázaném slovanském jazyce a čelili útokům západních kněží. Je tedy třeba podpořit vlastenecké kněze, kteří se dnes neohroženě staví proti „zotročujícím vlivům své vysoké hierarchie“. To byly formulace ideologické propagandy, která měla za cíl vrazit klín mezi katolíky a papeže.
Komunisté posílají dělníky na pouť
Vytčený záměr se komunisté pokusili na Velehradě realizovat jen pár měsíců poté, co bylo v rámci Akce „K“ v noci z 13. na 14. dubna 1950 deportováno všech 71 velehradských jezuitů do internačních táborů v Bohosudově a Želiva.
Ve dnech 4.–6. července 1950 se pak na Velehradě uskutečnila celostátní konference katolického duchovenstva společně s první tzv. mírovou poutí. Jednalo se o pokus zformovat širší hnutí prorežimních kněží, které by bylo masovým hnutím a nástrojem režimu proti biskupům a Vatikánu. Konference „vlasteneckých“ duchovních se na Velehradě zúčastnilo 450 kněží z Čech i ze Slovenska. Většina z nich vnímala konferenci jako souhlas s obnovením jednání mezi představiteli církve a státu a přála si dosažení dohody, jako např. v Polsku či Maďarsku. Výraznými postavami a mluvčími při této akci byli tři slovenští pověřenci (tato funkce odpovídala postu ministra) vyvolení ministrem Čepičkou. Jednalo se o církevními tresty stíhané kněze Alexandra Horáka, Josefa Lukačoviče a Ladislava Holdoše.
Nezdařený pokus o únor v církvi
V průčelí velehradského nádvoří byla umístěna velká bílá holubice. 5. července zde byla slavena „polní mše“, jíž se podle tisku zúčastnilo 100 tisíc poutníků. Z obavy, že bude akce skutečnými věřícími bojkotována, zajistili organizátoři potřebnou „masu lidu“ z řad dělníků ze závodů, které na Velehrad přivezly autobusy. Ti ovšem už během obřadů Velehrad rychle opouštěli. Mši celebroval Mons. Eduard Oliva s českou a slovenskou asistencí. Z velehradské tribuny zdravili zástupy lidových mas představitelé ruské pravoslavné církve, kteří se ve spolupráci se státními orgány v témže roce pokusili zlikvidovat řeckokatolickou církev na Slovensku. Na tribuně byl přítomen také předseda vlády Antonín Zápotocký, který charakterizoval velehradské shromáždění jako důkaz, že zprávy v zahraničním tisku o utlačování církve v Československu jsou pomluvou.
Komunisté tímto prokázali, jak málo znají lid, do jehož přízně se chtěli vetřít. Pokus vytvořit z Velehradu centrum pokrokových katolíků ztroskotal – „česká národní socialistická církev“ nevznikla. Většina křesťanů zůstala věrná biskupům a kněžím. Václav Vaško (autor několika knih o této době – pozn. red.) v této souvislosti hovoří o nezdařeném pokusu o „únor“ v církvi.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
PETR HUDEC. Autor je členem Matice velehradské
Sdílet článek na:
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články
