Velehrad se dva dny v roce změní k nepoznání
Vydání: 2016/27 Léto začíná poutí na Velehrad, 28.6.2016, Autor: Jiří Macháně
Je všední den. Úplně obyčejný parný červnový, jak malovaný. Takhle klidný Velehrad návštěvníci Dnů lidí dobré vůle i poutníci při cyrilometodějské národní pouti neznají.
Velehrad z ptačí i poutníkovy perspektivy. Za tento snímek vděčí redakce P. Marianu Huskovi OPraem., knězi ze Znojma-Louky, jehož velikou zálibou je létání na motorovém rogalu. Počkal si na hezké počasí a proletěl se nad „kolébkou křesťanství“ na našem území. Blíže ho představíme v rozhovoru uvnitř tohoto letního dvojčísla na str. 13. Přiblížíme vám také dílo velehradského umělce Otmara Olivy, ale i další osobnost spjatou s tímto místem – arcibiskupa A. C. Stojana, jehož heroické ctnosti nyní vyzdvihl papež František. Ve všední den jsme pak navštívili nepoutně tichý Velehrad i tamní exerciční dům. Snímek P. Marian Husek
Kolem velehradské baziliky pobíhají skupinky dětí a užívají si letošní novinku: cákají se v nedávno zprovozněném vodotrysku. „Přijíždí sem v těchto dnech končícího školního roku poměrně dost školních výletů,“ prozrazuje nám duchovní správce místní farnosti P. Petr Přádka SJ příčinu veselí v areálu, který vedle baziliky a někdejšího kláštera zahrnuje faru i dnešní gymnázium. I tato vzdělávací instituce (stejně jako celý areál) podle slov místního faráře vzkvétá a místo notně oživuje. Ve srovnání s cyrilometodějskými oslavami, kdy do malého městečka zavítají desítky tisíc návštěvníků, je však pohyb studentstva a dětské štěbetání v novotou zářícím ambitu či tiché šuškání v chrámu téměř nepostřehnutelným ruchem.
Bazilikou projde krajské město
O pohodlí, informovanost a snad i kousek vzdělání turistů a poutníků při prohlídkách se místní farnost stará po celý rok díky týmu lidí a informačnímu centru. „Když je třeba, každé skupině umožníme i mši svatou,“ zve poutníky i na všední dny P. Přádka. Jednou z podmínek v projektech, z nichž se financovala oprava baziliky, bylo také sledování návštěvnosti. A ta, jak prozrazuje místní duchovní správce, každoročně stoupá. Jen za loňský rok prošlo hlavním vchodem chrámu na 220 tisíc lidí, prakticky obyvatelstvo většího krajského města. „Když se začalo rekonstruovat a celý areál se teprve utvářel, stavěl se ambit kolem hlavní cesty, tak od místních zaznívaly i nesouhlasné hlasy. Myslím, že si ale zvykají a dokončený areál s fontánou přijali,“ míní P. Přádka.
Pravý opak poutního ruchu má v popisu práce třináct pracovníků poutního domu Stojanov, který stojí v samém centru Velehradu. Celý rok tu zachovávají při duchovních cvičeních a pobytech poutníků přísné ticho, které prolomí právě jen pár dnů kolem pouti. „V tyto dny to ani nemůžeme po nikom vyžadovat. Hosté sice vědí, v jakém domě bydlí, ale pouť je prostě hlučnější,“ vysvětluje Jindřiška Borková, která má na starosti správu Stojanova. Během naší návštěvy dodržovali silentium adepti jáhenského svěcení z celé moravské církevní provincie, kteří sem dorazili na duchovní cvičení před svým svěcením.
Svou pozornost poutníkům věnuje rektor domu Mons. Vojtěch Šíma. „Moje práce je vést kurzy, duchovní obnovy a být návštěvníkům k dispozici. Protože jsem veškerou odpovědnost a starosti svěřil svým laickým spolupracovníkům, můžu se věnovat ryze kněžské službě. Během roku sem přijíždí hodně laiků i kněží, kteří si potřebují odpočinout, nabrat síly nebo mají nějaké trápení,“ vysvětluje Mons. Šíma.
Jindřiška Borková a celý tým Stojanova chystá na pouť ubytovací i stravovací zázemí pro hosty, organizátory a také poutníky, kteří dorazí opravdu z velké dálky. Méně náročným nocležníkům nabízejí na Stojanově místo na spaní v přednáškových sálech na karimatce a ve spacím pytli. Část pokojů je ve dnech pouti rezervována lidem, kteří slavnost připravují. Na Stojanově bydlí i zástup zpovědníků a část biskupů, jejich sekretáři a řidiči. „Nejtěžší je vyhovět s ubytováním a naplánovat kapacity kuchyně. Najíst totiž musíme dát až třem stovkám lidí,“ vysvětluje správcová a s úsměvem profesionála si nervozitu nepřipouští. Vedle nabídky ubytování a stravování bude pro návštěvníky otevřená ve dne i v noci bezpečná oáza klidu a útočiště před ruchem pouti: kaple.
Starosta a bigbít
Aleš Mergental žije na Velehradě teprve sedm let a už je zde starostou. „Čeká nás ta největší akce v roce, která naprosto změní život Velehradu. Na pár dní je to tu k nepoznání. Přijedou poutníci a mezi místními je mnoho těch, kteří si tradičně pozvou svoji rodinu, kamarády a přátele.“ Stejně jako jiné roky starosta očekává, že se všední život na Velehradě na dva dny zastaví. „Vezměte si jenom, že počet lidí v obci je 1 250 obyvatel a ten se znásobí více než desetkrát. Místní to rozhodně berou jako velkou slavnost. V dědině jsou vždycky dva termíny, do kdy se musí něco dokončit nebo udělat: ‚do púti‘ a ‚do Vánoc‘. Všichni se snaží vyšperkovat si své domy a nachystat se na tu slávu,“ přibližuje starosta a dodává, že někteří místní lidé se těší ještě na jednu akci, která v oficiálním programu není k nalezení: „Jakmile skončí Večer lidí dobré vůle, tak na hřišti v Modré začíná bigbítová zábava,“ prozrazuje, kam se místní lidé vypravují za dalším veselím. Stejně jako jiné roky uzavře Aleš Mergental den před poutí tradičně: „Chodívám kolem půlnoci ještě do dědiny vše obhlédnout a na pouťové pivo. Pokaždé jsem moc rád, že ve vsi i při takovém množství návštěvníků zůstává poklidná atmosféra.“
Sdílet článek na:
Sekce: Články
