Ve hře hledej zálibu, holduj tanci...
Vydání: 2013/48 Církev zřídí fondy, 27.11.2013
Příloha: Doma
Vyrůstala jsem v malém městě. Denní režim byl jednoduchý: přiběhnout ze školy, odhodit tašku a hurá ven. Kolem domu s ostatními v létě běhat, skákat přes pneumatiky, hrát na honěnou, schovávanou, na čápa, co ztratil čepičku. V zimě pak s bruslemi na pár desítek metrů vzdálený rybníček a bruslit až do tmy. Někde v tom se samozřejmě musel najít čas taky na úkoly, hudebku, výtvarku…
Hurá na led! Ilustrační snímek autorka
Moje děti dnes přijdou domů a první otázka zní: „Můžu na počítač?“ Dovoluji to nerada, ale přece nechci (jak mi vždycky důrazně vysvětluje dcera), aby neuměly zacházet s výpočetní technikou! Podobné je to asi ve většině dnešních rodin. Nikdo nepochybuje, že sportování a pohyb obecně jsou pro zdraví dětí i dospělých důležité, ale když těch ostatních lákadel je tolik a sedět v teple u obrazovky je pohodlnější, než někde honit míč nebo skákat přes překážky. A důsledky se pomalu dostavují – naše populace tloustne a tloustnou i děti. S obezitou jdou pak ruku v ruce nejrůznější nemoci. Jak tomu předcházet? Především být ratolestem dobrým příkladem a naučit je, že pohyb má být přirozenou součástí denního režimu.
Stále se však najdou takové, které sportují rády, některé dokonce na vrcholové úrovni. A čemu děti dávají přednost? Mezi kluky pořád vyhrává fotbal. K oblíbeným sportům patří také cyklistika, lyžování, hokej. Prodejci sportovních potřeb se pak shodují, že v poslední době se mezi dětmi prosazuje i florbal. Ovšem mít doma malého hokejistu nebo lyžaře není nejlevnější. To úplně nejobyčejnější – neznačkové – vybavení na hokej přijde rodiče na zhruba osm tisíc korun. Značková výbava se může vyšplhat až ke třiceti tisícům. S potomkem, který roste, jsou takové výdaje součástí rodinného rozpočtu každé dva tři roky. K tomu je třeba připočítat příspěvky sportovnímu oddílu nebo peníze na cestování po soutěžích.
Na opačném konci stojí třeba orientační běh. Eva Horčičková z Přerova, jejíž dcera Vendula se letos stala juniorskou mistryní světa v orientačním běhu, potvrzuje, že dceřino sportování je pro rodinu spíš příjemná věc. „Sama jsem se tomuto sportu věnovala, takže děti jezdily se mnou a taky začaly běhat. Je to specifický sport, nepřináší žádný stres. Pokud jde o vybavení, není finančně náročné. Na vrcholové úrovni jsou samozřejmě třeba několikery boty nebo peníze na zahraniční cesty. Ale na druhé straně děti, které orientačně běhají, vědí, že se tím nedají vydělat peníze, takže studují a připravují se na nějakou profesi,“ říká Eva Horčičková.
A jak se na sportování dětí dívají sami sportovci, lékaři, učitelé tělesné výchovy? To vše se dočtete na této dvoustraně.
Sdílet článek na:
