Snad i výzva, aby české pěstebnictví se - zahnáno komunismem do zahrádek - vrátilo zpět do krajiny. Proč jen meruňky, když lze nabídnout i takový výpěstek.

Ovšemže lesy dosud drží stát, ale pařát establishmentu slábne, vydává se uhlí i pod cizími domky, lesy budou další flastr na dluhy nebetyčné. Už se připravují velkozájemci, konečně jen oligarcha má dost peněz. Tu třeba ušetřit krejcary jako na Divadlo, a ve vhodný čas něco lesa uchránit.

Odborné hospodaření je nezbytné, ale je to práce na cizím, lidský prvek nelze vyřadit, pestrost, rukopis vlastníka v mezích zákona. Přišli jsme o pole, v privatizačním zmatku spadly do byznysu dotací, občas jen exekuce něco uvolní, ale spíše pro vyvolené. Les je šance, předkové tam také prchali v nouzi, když výnosnější otevřenou krajinu zabral silnější. Na vhodném místě v lese vyroste i žito, občas brambora, kdyby řepkoví a kukuřiční magnáti zabrali všechno. Již dnes chleba předražen, neb vozit ho z Bavor daleko.