26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Vánoce podle Benedikta XVI.

15. 12. 2020

|
Tisk
|

Emeritní papež Benedikt XVI. nás ve svých úvahách a spisech vybízí, abychom se i my spolu s mudrci a pastýři vydali do Betléma a společně nalezli nové světlo a novou radost.

Vydání: 2020/51-52 Aby se vaše radost naplnila, 15.12.2020, Autor: Pavel Frývaldský

Příloha: Perspektivy 51-52

 
Každý rok nám vánoční svátky nabízejí příležitost slavit a prožívat události Ježíšova narození a dětství. V důsledku pandemie koronaviru však letošní Vánoce budou jiné, skromnější a pravděpodobně omezené jen na nejbližší rodinu. Přesto i v této situaci, která je náročná, zaznívá radostné poselství z Betléma. A do něj můžeme být uvedeni emeritním papežem Benediktem XVI., který evangelním zprávám o Ježíšově narození věnoval mnoho svých meditací a homilií a který v závěru svého pontifikátu doplnil svou trilogii Ježíš Nazaretský o svazek věnovaný vánočním událostem. Jeho myšlenky nás mohou vést k novému a hlubšímu zamyšlení nad tajemstvím Božího vtělení a lidského narození.
Evangelium jako vzpomínka
Příběhy o počátcích Ježíšova života nalezneme v Matoušově a Lukášově evangeliu. Bibličtí badatelé vedou debaty o historické věrohodnosti těchto zpráv. Joseph Ratzinger do této otázky vnáší důležitý poznatek: novozákonní texty o Ježíšově narození a dětství nejsou faktografickým záznamem historie v moderním slova smyslu, nejsou ale ani pouhým „mýtem“ nebo jen teologickým konstruktem. Evangelia vyprávějí skutečné historické události, které interpretují ve světle starozákonních předpovědí.
Benedikt XVI. se přiklání k názoru, že jde o „rodinnou kroniku“, tedy o vzpomínku, která je uchovávaná a promýšlená v milujících srdcích Ježíšových učedníků. Tato skutečnost koresponduje s Lukášovým svědectvím, že Ježíšova matka všechny vánoční události „uchovávala věrně ve svém srdci a rozvažovala o nich“ (Lk 2,51; 2,19). Klasické podání, že Lukáš zaznamenal příběhy o Ježíšově dětství, jak byly tradovány od Marie nebo od jejího okruhu, tedy opravdu může mít reálný základ.
Jisté je, že Matoušovy a Lukášovy zprávy jsou vzpomínkou rané církve na historické události vyprávěné z pohledu víry a teologicky interpretované slovy Starého zákona. Tato vzpomínka zaznamenaná v Novém zákoně ovšem nekončí v raném křesťanství, nýbrž stále pokračuje. Liturgické slavení Vánoc představuje vždy nové rozpomínání na vánoční události, jež jsou v paměti církve zpřítomňovány a křesťany opětovně zakoušeny a promýšleny v nových dějinných okolnostech.
Mariina víra a radost
Víra církve nás uvádí do vánočního tajemství, které však nepronikneme pyšným intelektualizováním. O betlémských událostech spíše potřebujeme, jako Ježíšova matka, „rozjímat v srdci“. S touto Mariinou niterností se setkáváme při zvěstování, když uvažuje o andělově pozdravu (Lk 1,29) a když pokorně a svobodně vyslovuje své „ano“ Bohu a jeho vůli. Maria je první, která Ježíše přijímá, a je počátkem všech dalších „ano“, jimiž lidé odpovědí na Boží oslovení v Ježíši Kristu. Ratzinger připomíná učení církevních otců, kteří hovoří o tom, že Maria nejprve počala ve svém srdci, až pak ve svém těle (prius corde quam corpore). Maria je vnitřně otevřena Božímu slovu a svou naslouchající připraveností se dává zcela k dispozici Božímu plánu spásy. Nazaretská dívka je proto především postavou poslušné víry, o níž její příbuzná Alžběta prohlašuje: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45).
Emeritní papež poukazuje na to, že se z Mariiny víry rodí vánoční radost. Andělův pozdrav Marii „chaire“ (Lk 1,28) můžeme překládat jako obyčejný pozdrav „zdrávas“, přesto hlubší význam skýtá doslovný překlad: „Raduj se!“ V andělském pozdravuje je totiž oznámeno naplnění starozákonního proroctví Sofoniáše: „Raduj se, siónská dcero! Jásavě výskej, Izraeli… Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe“ (Sof 3,14-17). Maria tedy reprezentuje svatý Izrael a je novou „archou úmluvy“, v níž přebývá Bůh. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ – čteme v Janově prologu (Jan 1,14). A toto neslýchaně realistické přebývání Boha mezi lidmi je důvodem nezměrné radosti. Můžeme si všimnout, že stejnou radost zvěstuje anděl pastýřům: „Zvěstuji vám velikou radost pro všechen lid“ (Lk 2,10). Každé narození člověka je radostnou událostí – a Ježíšovo narození je jí ještě více, protože v něm se člověku daruje sám Bůh. Tuto skutečnost vystihuje také evangelista Matouš, který Ježíše nazývá „Emanuelem“, tedy „Bohem s námi“ (Mt 1,23). Vánoční poselství je proto skutečným evangeliem: radostnou zvěstí o Bohu, který je člověku blízko. V Ježíši se Bůh stává naším bratrem a my se stáváme syny a dcerami Božími.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou