V té minutě ztratil kus své duše

Vydání: 2021/27-28 Putování od Velehradu k Tetínu, 29.6.2021, Autor: Miloš Doležal

Příloha: Perspektivy 27-28

Putování Broumovskem po stopách poválečných hrůz

Na Broumovsku pobývám v čase přízračného lockdownového vylidnění, málem jako po válce. Jenže to vše jako by nahrávalo tématům, kvůli kterým jsem přijel – příběhy roku 1945. Sháním pamětníky, chodím po archivech, jezdím na osudová místa.

Broumovsko je surová hmota i spirituální síla; velké tělo, bolavé, raněné, ale s místy útěchy a zřídly naděje: kamenná „Hvězda jitřní“ bezpečně svítí nad krajinou, vlající sv. Markéta nad Šonovem, příkrá Kalvárie nad Adršpachem. Snímek autor

Na mapě připomíná Broumovsko ušní boltec, který je k zemské desce od roku 1706 přivrtán vývrtkou Brokoffova sloupu na náměstí v Broumově. Nebo lalok, který visí u hrdla Náchoda a chvěje se. Nebo je to obrys paty, která se hluboce zabořila do hlíny, a kolem ní vystouply kopce. Věnec kopců, který území chrání i svírá. Existuje tu specifické podnebí. Když za kopci v Polici prší, tady svítí slunce. A obráceně. Prastará a zručně kultivovaná krajina. Zabydlená. Statky do čtverce, síťoví cest, pole modrého lnu, aleje, řeka Stěnava, železnice, textilky, komíny, vilky, mlýny, gasthausy, výletní restaurace, barokní kostely, Boží muka a benediktinský klášter, který z dálky připomíná Alcázar v Toledu, známý z El Grecova obrazu. Klášterní komplex – mohutná almara na strmém návrší. Její šuplíky jsou cely benediktinských řeholníků a pevně spočívá v kraji jako jeho jistota. Stěnava sténá na jezu pod klášterem, z komínů se valí dlouhé dýmy. Jaro a léto roku 1945 však tento kraj navždy změní.

Jaro 1945

Šonov (Schönau). Ves se jako dlouhá tkanička táhne sedmikilometrovým údolím podél potoka. Do okresního města Broumov je to šest kilometrů silnicí, kterou lemují aleje vzrostlých stromů. Před válkou měl Šonov 327 čísel popisných, z toho 63 velkých selských dvorů. A 1085 obyvatel, z toho 1033 Němců a 19 Čechů. Farní a hřbitovní kostel, baptistická modlitebna, fara, škola, pošta. Pekař, čtyři mlýny, sedm hospod, tři obchody s potravinami, řezník, tři trafiky, čtyři kováři, dva koláři, dva sedláři, tři krejčí, dva ševci, dva kramáři, bednář, dva truhláři, holič, porodní asistentka, doškař, košíkář a výrobce košťat. Oddělení pohraniční stráže, ve vsi existovalo také hasičské družstvo, kapela o patnácti muzikantech, kostelní sbor, cyklistický spolek, tělocvičná jednota Jahn. V roce 1938 v obci vyhrála volby Sudetoněmecká strana s převahou 563 hlasů. Komunisté dostali 37 hlasů, Německá sociální demokracie 53 hlasů.

Současnost: V Šonově mateřská škola, vyrabované kostely, fara s propadlou střechou v dezolátním stavu, 299 obyvatel, dům seniorů, turistická ubytovna, několik penzionů. Mnohé selské statky zanikly, byly vybydleny a strženy. Prezidentské volby v roce 2018: Miloš Zeman 100 hlasů, Jiří Drahoš 52 hlasů; volby do parlamentu v roce 2017: ANO 35,65%, KSČM 20,93 %, Okamura 16,27 %, Piráti 7,75 %, ČSSD 6,97 %, ODS 6,20 %.

Kříž na místě vraždy

Celým údolím se nese úzkostné bučení krav z pastvin a strání. Vítá mě na prahu podlouhlého žlutavého stavení. Dopíná si modrý pletený svetr. „Ukážu vám to,“ ochotně hlásí, „sám byste to asi těžko našel.“ Mohutným vousem a dlouhými vlasy připomíná venkovského rabína. Stanislav Pitaš, ročník 1957. Přezdívaný Guma. Pochází z Kocbeře u Dvora Králové, ale zapadlý Šonov u polské hranice se mu stal domovem. V roce 1980 podepsal Chartu 77. S radostí. Co se mu mohlo jako dělníkovi stát? Níže už přece nelze sestoupit a komunistický režim dělnictvo preferoval. A přece – v letech 1985 až 1989 byl Pitaš třikrát vězněn – za snižování vážnosti prezidenta Husáka, za napadení veřejného činitele a za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.

V Šonově se po revoluci občansky angažoval, jeden čas místostarostoval, vedl hospodu a provozuje penzion, v kostele sv. Markéty pořádal koncerty na jeho záchranu, zval do zapadákova literáty a muzikanty. Odkrýval historii chalupy, ve které bydlí, hospody, kterou provozoval, a statků, které ještě stojí. Od té doby, co slyšel o zamordovaných farářích, přemýšlel, jak by jejich památku připomenul. Ves mlčela. Pouze Rudolf Holý, premonstrátský jáhen, místní rodák a obyvatel, se léta stará o jejich hrob a před několika roky nechal vytvořit nový náhrobek. Až v létě 2011 Standovi Pitašovi docvaklo, co má udělat. Ve stodole stloukl třímetrový dřevěný kříž. Připevnil k němu dvě tabulky a odvezl na kárce za autem nad ves. Druhou půlku cesty kříž nesl na zádech do lesa na místo vraždy. A vztyčil jej. Bylo 24. srpna 2011.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

MILOŠ DOLEŽAL. Autor je publicista, právě dokončuje knihu o poválečném létě v Čechách

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 30 20. – 26. července 2021

Malé farnosti, které v létě ožijí

Zatímco farnosti velkých měst v létě prořídnou, na řadě míst znamenají prázdninové měsíce velké oživení a povzbuzení. Nahlédli jsme do několika takových v Beskydech…

celý článek


Staří lidé jsou „bohatí mnoha lety“

Papež František zahájil letos v březnu Rok rodiny Amoris laetitia (Radost z lásky) a v jeho rámci se bude 25. července poprvé slavit Světový den prarodičů a seniorů. Rok…

celý článek


Františkův porciunkulový zázrak

Na mnoha místech nejen v Česku se 2. srpna každoročně slaví tzv. Porciunkule. Často se ale už zapomnělo, kde má tento svátek svůj původ.

celý článek


O dětech křehkých a odolných

Současné děti patří ke generaci sněhových vloček: jsou křehké, přecitlivělé, nemají výdrž. Opakem jsou děti tzv. nerozbitné. Slovenská publicistka a ředitelka školy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay