V takové chvíli si uvědomíte skutečné hodnoty
Vydání: 2010/44 Mládí a smrt, 26.10.2010
„V litevském Kaunasu zemřel český skaut, který byl koncem července vážně zraněn při turistickém zájezdu do Litvy. Skaut byl členem skupiny 22 českých turistů, na které se u Kaunasu zřítilo opuštěné stavení, v němž se výletníci ukrývali před deštěm. Zemřel v den svých 19. narozenin…“ …Možná i vám se vybaví výše uvedená zpráva, která se v tomto či podobném znění objevila začátkem srpna snad ve všech novinách, televizi, rozhlas nevyjímaje. Jedním z účastníků výpravy byl i skaut Michael Studnička (22 let)
Nejspíš máte okolnosti oné tragické události ještě v živé paměti – stalo se to teprve nedávno, ale především jste zde přišli o svého kamaráda, kterého jste sami vyprošťovali z trosek. Přesto se dovolím zeptat: Co vám z oné události nejvíc utkvělo v paměti…
Jsou to dvě věci: Přímo na místě to byl záchvěv bezmoci. Člověk se cítil zpomaleně jakoby ve snu, přitom všechny věci dělal automaticky. Netrvalo to ale dlouho, jen chvilku. Druhá věc, která mi utkvěla v paměti, se udála v nemocnici, kdy Jenda-Námořník (skaut, který nakonec zemřel – pozn. red.) mluvil se svým mladším bratrem. Ve skutečnosti vlastně psal, jelikož už byl na respiračním přístroji, a to bylo velmi dojemné. Byla to čistá sourozenecká láska, která je tím nejkrásnějším mezi sourozenci.
Vraťme se na místo neštěstí. Dá se vůbec vyjádřit, na co mladý člověk v podobné chvíli, kdy je blízko smrti, myslí? Měli jste třeba strach i o svůj život?
Osobně jsem myslel na to, co se musí udělat – jak se postaráme o ostatní, jak uklidňovat rozrušené, jak utěšovat zraněné, jak komunikovat se záchranáři a jak se sebou navzájem, aby nevznikl zmatek.
Přišla i vám na mysl otázka: Proč? Proč to Pán dopustil?
Proč? To je velmi oslabující otázka, ale člověku na mysl většinou přijde. Myslím, že Pán s námi má svůj plán, a i když zrovna prožíváme utrpení, je s námi. Ačkoliv je to těžké pochopit, utrpení má svůj smysl, vždyť jsme vykoupeni právě skrze utrpení našeho Pána Ježíše Krista.
Dotkla se nějak celá událost vaší víry, vašeho vztahu s Bohem?
Ano, v takovéto chvíli si uvědomíte skutečné hodnoty. Zvláště pak přehnaně vysoké hodnoty věcí a jiných, dříve tak důležitých zájmů. Zjistíte, že pokoj nalézáte pouze u Pána.
V blízkosti smrti je tedy najednou všechno relativní…
Naše činnosti a touhy dostávají správný rozměr – dá se říci, že ztrácejí tu svoji tolik přeceňovanou hodnotu. I já jsem si více uvědomil, na čem opravdu záleží. Všední život nás ovšem tlačí zpět do starých kolejí. Hrozí, že dojde ke ztrátě našeho poznání, jehož jsme dosáhli po nově získaných cenných zkušenostech.
