V každé chvíli někdo potřebuje moji pomoc

Vydání: 2008/2 Maltézští rytíři včera a dnes, 8.1.2008

Jako věřící člověk se snažím myslet i na druhé a přispívat na dobročinné účely. Ne vždy jsem si však jistý, zda mé peníze budou dobře využity. Někdy mě zastaví studenti na ulici, že sbírají na nemocné děti, ale o jménu nadace, pro kterou to dělají, jsem nikdy neslyšel. Mívám pochybnosti i u velkých nadací s mohutnou reklamou. Kolik taková propagace musela stát a odkud na ni berou peníze? Nejsou nadace někomu jen snadným zdrojem příjmů? Poraďte, jak se v tom orientovat!

Pochybnosti, které máte, zažila bezpochyby řada z nás. Projít někdy středem města a necítit se přitom jako naprosto bezcitný nelida, který nechce přispět na nemocné, opuštěné či týrané děti, je obdivuhodný výkon. Přesto musíme rozlišovat a nenechat se citově vydírat.
Váš dotaz míří dvěma směry: na sbírky a projekty zcela neznámé a na ty notoricky známé. U těch prvních – co kdybychom se chovali jako v obchodě? Jak často kupujeme potraviny či věci osobní potřeby, o nichž vůbec nic nevíme, jsou ušmudlané a záruční doba na nich pro jistotu vůbec není uvedena? Asi moc často ne. A když to uděláme, pak s případným zklamáním možná i trošku dopředu počítáme. Určitě tedy neuškodí přesvědčit se přímo u sbírajících, mají-li osobní doklady, které je opravňují ke sbírce, je-li jejich pokladnička zapečetěna na obecním úřadě, kde budou peníze počítány apod. Pravidla pro pořádání sbírek u nás jsou hodně přísná – a ne nadarmo. A co s těmi druhými – mediálně hodně známými – sbírkami? Nepodléhejme, prosím, socialistickým resentimentům, že každý, kdo je bohatý a úspěšný, je automaticky podezřelý. Tak to zcela jistě není. Na druhou stranu ale ani okázalý luxus nás nezbavuje povinnosti řádně rozvažovat.

Nehleď na tváře, ale na výsledky
Rozsáhlé reklamy, které leckdy vidíme úplně všude, nejsou vždy nadacemi placeny. I v reklamní a mediální sféře lidé občas něco udělají jen tak – pro dobrou věc. Jak někdo zajde nemohoucí sousedce nakoupit a jiný podporuje ze skromného příjmu vzdělání dítěte v Indii, tak i mezi bohatými firmami a lidmi se najdou tací, kteří pro druhé něco udělají zadarmo, jen tak. A nebo i proto, že budou vypadat lépe a možná ulehčí svému svědomí.
Se zkušenostmi s mnohdy bezplatnou propagací Tříkrálové sbírky by se jistě mohla podělit katolická Charita, téměř všechna mediální propagace Junáka byla zdarma apod. A netřeba si myslet, že zrovna tyto dvě organizace patří k největším oblíbencům naší společnosti. Pro budování dobré značky některých mediálních koncernů je prostě nezbytné být spojován s významnými charitativními projekty jako jejich mediální partner.
Leckdy stojí propagace velké peníze, ty se ale mohou velmi snadno stonásobně vyplatit. Koneckonců naznačila to právě vaše otázka – mnohé, snad i bohulibé, sbírky a projekty považujeme za pochybné jen proto, že o nich nic nevíme. Přesvědčit by nás měly výsledky práce, rozhodně ne tvář herce či zpěváka, který se nechal vyfotit na jejich plakáty. A kritériem rozhodování by nemělo být ani to, stojí-li v jejich čele (ex)manželka čelného politika.
Kdo má přístup na internet, určitě si může najít chvilku času na prolistování výročních zpráv jednotlivých nadací – i to nám může hodně napovědět. Jak se v tom všem orientovat? Podporujme projekty zaměřené na to, s čím souhlasíme, přispívejme těm, které známe a jimž věříme. A někdy i trochu zariskujme. Třeba to vyjde.
Osobní postřeh nakonec – občas mám pocit, že lidé přispívají na věci neskutečně vzdálené nebo na nejrůznější psí útulky (nic proti psům!), aniž by si všimli, že v jejich sousedství je někdo, kdo pomoc potřebuje právě teď a kdo je zcela sám.
Stanislav Balík, politolog


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 27-28 28. června – 11. července 2022

Z Ukrajiny až na Velehrad

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

celý článek


Brněnské Výstaviště opět ožije konferencí

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se na brněnské výstaviště vrací Katolická charismatická konference.

celý článek


Chci nabourat mýtus rudé Karviné

Dny teď tráví v archivech a s pamětníky. KARIN LEDNICKÁ se při přípravě závěrečné části svého knižního díla Šikmý kostel noří do dějin Karvinska v 50. letech.…

celý článek


Překonali jste krizi v manželství? Napište nám o tom

Sesbírat příběhy manželských zkušeností se vztahovým karambolem, které se podařilo překonat, by chtěl dlouholetý průvodce snoubenců a autor příprav na manželství,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay