Už jsi velký, něco ti povíme
Vydání: 2015/51 Ejhle, Hospodin přijde!, 15.12.2015, Autor: Kateřina Šťastná
Příloha: Doma
Zazvoní zvoneček a děti se nadšeně hrnou ke stromečku. Ano! Dárky jsou tu! Konečně! Jenže kdo je tam dal? A proč pro někoho kupujeme dárky k Vánocům, když je přece nosí Ježíšek? A jak to, že Ježíšek použil balicí papír, který koupila maminka?
Kdy a jak mluvit s dětmi o Ježíškovi – to je individuální záležitost každé rodiny.Ilustrační snímek Miroslav Čačík
Čím dál častěji se objevují rodiny, které dětem už odmalička vysvětlují, jak to s tím Ježíškem vlastně je. Nechtějí jim „lhát“. Na druhé straně jsou tací, kteří chtějí, aby si jejich potomci užili kouzlo Vánoc i s jeho tajemstvím. Jakou cestu zvolit, čím se řídit a kdy uvést věci na pravou míru?
Dětský psycholog a psychoterapeut Jaroslav Šturma podotýká, že není jediný recept: „Záleží na tom, jak byli rodiče vychováváni a co se jim osvědčilo nebo naopak neosvědčilo, jak oni to zažili. A záleží také na povaze dítěte, jeho mentalitě a věku.“ Připomíná, že u předškolních dětí je charakteristické magické myšlení, touha po tajemství a překvapení, takže není špatně, když „hrou lásky“, kdy dárečky „opravdu“ přinese Ježíšek, přibližujeme ratolest tajemství Boží lásky. „Známe ty – až dojemné – příběhy našich dítek. Mnohdy celý život vzpomínají, jak na Štědrý den vyhlížely světýlko z okna. Není to na překážku na cestě víry, protože dítě nechápe abstraktní věci a má potřebu zkonkrétnit je smysly uchopitelnou cestou,“ objasňuje psycholog.
Na druhé straně pokud si jako rodiče stále myslíme, že náš školák ještě nic neví, a on se nám směje za zády, nesplnila tato hra lásky podle Šturmy svůj účel. I na to je třeba dát pozor. „Dovedu si ale představit i rodiče, kterým je bližší bez jakéhokoli přídechu tajemství dítěti vysvětlit, že se o ně staráme, že ho máme rádi, že nás Pán Bůh poslal, abychom mu zprostředkovali, jak nás má rád – a proto i dárky pod stromeček dáváme my,“ říká psycholog a dodává: „Ten krok k pochopení všeoživujícího principu, k dospívání víry, musejí ale stejně nakonec udělat všichni, bez výjimky. A dá se říct, že dozrát mohou jedni i druzí, a stejně tak mohou jedni i druzí zůstat v půli cesty a nemusejí ke zralosti víry dospět.“
Dřív, než bude pozdě
Okamžikem, kdy můžeme naše dítko postavit před „pravdu“, je například nástup do školy. „Obecně bych radil tu pravdu vyjevit o něco málo dřív, než se na to potomek sám zeptá, než přijde někdo, kdo by mohl to tajemství znesvětit, zesměšnit, zbanalizovat. Ve školním věku už není uvažování tolik určováno fantazií, nastupuje kontrola rozumem a dítě je schopno i přes ono praktické střízlivé sdělení pravdy se na dárky těšit.“ Naopak v předškolním věku, kdy se prolínají věci přirozené i nadpřirozené, ještě nemusí být připraveno na to, že dárky nosí rodiče. A jak Jaroslav Šturma potvrzuje, v řadě případů, i když už děti „ví“, stále jako by si to nechtěly připustit a je jim příjemné si dál myslet, že jim dárky pod stromeček dává Ježíšek.
Jak to sdělit?
Když se domníváme, že je dítko „zralé“ a ochotné slyšet pravdu, oceníme ho, že už je velké a schopné chápat věci, kterým by dřív nerozumělo. Pak mu můžeme například říct, že na místě Ježíška jsme tady ve skutečnosti my rodiče. Že Bůh nám dal dítě jako veliký dar a poslal nás, abychom mu o něm vypravovali, abychom o něm svědčili, abychom ho pro tu chvíli „zastoupili“. I dárky v době, kdy slavíme jeho narození, jsou příkladem, jak nás má rád. Tím podle psychologa ratolesti pomůžeme, aby se její perspektiva přesunula z fantazijních obrazů ke skutečnosti a postupem času, s přibývajícími roky, ještě dál.
Ovšem co když to dítěti řekne někdo dřív než my? A ještě jinak, než jak bychom si představovali? Tady nezbývá, než vše uvést na pravou míru. Vysvětlit, že jsme mu nechtěli lhát, ale že jsme mu chtěli pravdu víry přiblížit způsobem, kterému rozumí. Koneckonců výhodou je, že náš potomek se od nynějška může stávat aktivním spoluhráčem. „Můžeme se předbíhat, kdo pro druhého vymyslí či vyrobí originálnější dárek. Dítko navíc zakouší radost z dávání. Tak ho doprovázíme ve vývoji na vyšší, náročnější úroveň,“ uzavírá Jaroslav Šturma.
Sdílet článek na:
