Už bylo vidět, že se něco děje
Vydání: 2019/48 Papežovo poselství z Hirošimy, 26.11.2019, Autor: Jaroslav Šubrt
Emeritní krakovský arcibiskup kardinál STANISŁAW DZIWISZ navštívil Prahu, aby s českými i moravskými věřícími v pražské katedrále oslavil 30. výročí svatořečení Anežky Přemyslovny a pádu totalitního režimu v naší zemi. Ve svém nabitém programu si našel chvilku na otázky Katolického týdeníku.
Emeritní krakovský arcibiskup Stanisław Dziwisz přišel do pražské katedrály poděkovat za kanonizaci Anežky Přemyslovny a pád totalitního režimu. Snímek Vilém Urbánek
Vzpomenete si, jak jste s papežem Janem Pavlem II. prožívali ve Vatikánu události kolem listopadu 1989?
Svatý otec ty dny prožíval velice intenzivně, protože měl velmi silný vztah k církvi v Československu. Dění u vás, a zvláště útisk vaší církve pozorně sledoval. Dobře věděl, že ze zemí socialistického bloku patří vaše církev k těm nejvíce pronásledovaným – možná víc než v samotném Sovětském svazu. A protože církev v Československu byla papežovu srdci velmi blízká a měl o ni mimořádnou starost, snažil se jí pomáhat, aby ten útisk přežila. Takže z její svobody měl nepochybně obrovskou radost.
Udržoval Jan Pavel II. kontakty s tajnými církevními strukturami u nás?
Samozřejmě a stejně tak se i církev v Polsku snažila české církvi všemožně pomáhat. Vždyť většina biskupských stolců u vás byla neobsazená, takže například polští biskupové světili některé vaše řeholní kněze. Ale ti k tomu museli mít vždycky souhlas svých představených. Tajná svěcení se konala například ve Vratislavi, Krakově, Siedlcích a jinde.
V Československu bylo rovněž omezeno na minimum vydávání katolického tisku, nevycházela téměř žádná křesťanská literatura. Proto na hranici do Zakopaného v Tatrách přicházeli lidé s batohy, zatímco z druhé strany, z Krakova, jim tam přinášeli tiskoviny a knížky, které se pašovaly do Československa. Tyto kontakty byly nelegální, jak se tehdy říkalo, zato velmi intenzivní. Papež udržoval také osobní kontakty s některými lidmi – třeba se slovenským lékařem a katolickým disidentem Silvestrem Krčmérym. Vždycky obdivoval jeho aktivity při formaci katolických laiků.
Překvapily vás tisíce poutníků z naší vlasti, kteří v listopadu 1989 dorazili do Říma na svatořečení Anežky České?
Ano, bylo to pro nás velice milé a radostné překvapení. Zejména když poutníci z Čech a Moravy zcela zaplnili aulu Pavla VI. Sám jsem toho byl svědkem! Tehdy je vedl kardinál Tomášek. A samozřejmě bylo vidět, že se něco důležitého děje, že kanonizaci provází už úplně jiná atmosféra – atmosféra svobody. Poutníci věděli, že Jan Pavel II. je stejného smýšlení jako oni, takže se zrodil blízký vztah vzájemné důvěry; věděli, že papež je na jejich straně. Kromě toho bylo vidět, že i kardinál Tomášek projevoval větší odvahu, protože cítil, že má papežovu podporu. Ten velice dobře vnímal situaci, ve které se československá církev nacházela, vnímal i zotročení národa. A proto kanonizaci sv. Anežky chápal jako začátek cesty ke svobodě vašeho národa. Tím svatořečením tehdy žil skoro celý Řím.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Kardinál STANISŁAW DZIWISZ (nar. 1939 Raba Wyżna) je emeritní krakovský arcibiskup a bývalý osobní sekretář papeže Jana Pavla II. (1978–2005). Kněžské svěcení přijal v roce 1963 z rukou tehdejšího krakovského kapitulního vikáře biskupa Karola Wojtyły a ten ho – už jako papež Jan Pavel II. – v březnu 1998 také vysvětil na biskupa. V červnu 2005 jej papež Benedikt XVI. jmenoval krakovským arcibiskupem a v březnu 2006 kardinálem. V prosinci 2016 papež František přijal jeho rezignaci. Dnes kardinál Dziwisz žije v Krakově. Velkou měrou se zasloužil o svatořečení papeže Jana Pavla II.
JAROSLAV ŠUBRT
