Usměvavý papež Jan Pavel I.
Vydání: 2018/34 Strahovský klášter s novým opatem, 21.8.2018, Autor: Lukáš Nosek
Příloha: Perspektivy 34
Většina čtenářů nebude mít problém přidělit některému z bývalých papežů jeho občanské jméno: Jan XXIII. jako Angelo Roncalli, Pavel VI. jako Giovanni Battista Montini, Jan Pavel II. jako Karol Wojtyła nebo Benedikt XVI. jako Joseph Ratzinger. Kdo však ví, jakému papeži patřilo občanské jméno Albino Luciani? Nápověda může znít: šlo o nejkratší pontifikát v dějinách. Začal právě před 40 lety.
Jan Pavel I. při jedné z mála svých generálních audiencí. Snímek WordPress.com
Papež Jan Pavel I. pocházel z poměrně chudé rodiny z italského Canale d‘Agordo východně od Bolzana v severní Itálii. Narodil se 17. října 1912. Po maturitě vstoupil do semináře v Bellunu a v roce 1935 byl vysvěcen na kněze. V Bellunu následně působil více než dvacet let jako kněz a učitel. V roce 1958 byl jmenován biskupem v menší diecézi Vittorio Veneto severně od Benátek, vysvěcen byl samotným papežem Janem XXIII. ve Vatikánu. Po deseti letech v roce 1969 byl povolán na arcibiskupský stolec do Benátek. V březnu 1973 byl kreován kardinálem. Po smrti papeže Pavla VI. (6. srpna 1978) se kardinál Luciani účastnil konkláve a dne 26. srpna byl zvolen. Vybral si jméno Jan Pavel I. Svými několika proslovy a spontánními projevy, s humorem, nenuceností a lidskou ryzostí se připravovala novodobá forma pontifikátu. Žel Bůh měl jiné plány a Jana Pavla I. k sobě povolal. Snad příliš brzy. Zemřel náhle v noci z 28. na 29. září 1978, tedy přesně 33 dní po svém zvolení. Jako příčina smrti bylo uvedeno srdeční selhání. I přes konspirační teorie o otravě založené na údajně příliš odvážných plánech reformy Vatikánu a z toho plynoucím silném odporu řady zaměstnanců vatikánské kurie se časem vyjasnilo, že Jan Pavel I. měl dlouhodobě zdravotní potíže a během svého krátkého pontifikátu si několikrát stěžoval na velmi namáhavý program.
Pokora a humor
Odborníci se shodují, že jeho charakteristické vlastnosti, kterými vynikal již v předválečném období, se ani přijetím biskupského svěcení, ani volbou za papeže nezměnily. Všímají si jeho rozvážnosti v posuzování pastoračních situací nebo prostoty života bez vší okázalosti. Nejzásadnějším a nejviditelnějším rysem, kterým na sebe papež Luciani upozornil, byl však jeho úsměv. „Papež, který se usmívá.“ I tak ho titulovali novináři a média z celého světa. „Úsměv Boží“ se zase jmenuje italský životopisný film věnovaný nejkratšímu pontifikátu v dějinách.
Oproti důstojnému Pavlu VI. byl Luciani o dvacet let mladší a snad i bezprostřednější a přístupnější. Například velmi často hovořil v osobním tónu, kdy vzpomínal na příběhy z Benátek a Vittoria Veneta, kde byl biskupem. A srdce posluchačů si také získal tím, že často, snad dokonce pokaždé, prosil o modlitbu.
Již při prvním veřejném vystoupení z balkónu svatopetrské baziliky si lidi získal také svou pokorou a smyslem pro humor. O den později, 27. srpna, kdy již vedl modlitbu Anděl Páně při promluvě spatra, mimo jiné řekl: Včera ráno jsem s velkým klidem šel do Sixtinské kaple volit. Nedovedl jsem si ani představit, co se na mne chystalo. Sotva se začalo rýsovat pro mne nebezpečí, dva kardinálští kolegové mi dodávali odvahu: „Hlavu vzhůru! Dá-li Pán nějaké jho, dá i sílu jej nést.“ A když nadešla rozhodující chvíle, volbu jsem přijal.
Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
LUKÁŠ NOSEK. Autor působí na KTF UK
Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy
