Ukrajinci drží pospolu

Vydání: 2014/48 Kardinál Meisner popřál katedrále, 25.11.2014, Autor: Alena Scheinostová

Konec ukrajinské krize se i po roce zdá být v nedohlednu. Řešení se odkládá také pro statisíce ukrajinských uprchlíků.
 
Za budoucnost Ukrajiny se minulou sobotu modlili pravoslavní duchovní a věřící u památníku obětí hladomoru. V popředí patriarcha Filaret. Snímek Igor Golovniov/ZUMA Wire
 
„Nemáme sami moc, ale přesto mezi sebou sbíráme oblečení, jídlo i peníze pro lidi, kteří k nám uprchli z východu,“ říká Nelya Varga z Mukačeva. Boje v Doněcké a Luhanské oblasti, neutuchající navzdory jednáním i deklarovanému příměří, nutí lidi opouštět domovy. Někteří hledají útočiště v Rusku, jiní směřují do vnitrozemí Ukrajiny. „Na více místech se otevřely i ruskojazyčné školy pro jejich děti, neboť lidé z východu naší země ukrajinsky nehovoří,“ zmiňuje Varga.
 
Soudržnosti Ukrajinců si všímají též mezinárodní pozorovatelé včetně pracovníků Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), kteří působí v nejpostiženějších regionech. Pomoc svým východním spoluobčanům poskytují lidé i přesto, že většina z nich hovoří neoblíbenou ruštinou. Příchozí se zase po vstřícném přijetí záhy zbavují propagandou vštípených obav ze západních „neobanderovců a nacionalistů“. Také díky tomu množství vnitřních uprchlíků ještě nepředstavuje pro zemi větší humanitární ani politický problém, čemuž napomáhají mj. aktivity Ukrajinců žijících v jiných státech Evropy a jejich podporovatelů. Z Česka vozí do Ukrajiny materiální i finanční pomoc například sdružení Ukrajinsko Evropská Perspektiva, ale také řada Ukrajinců, kteří v ČR pracují.
 
Přesto se situace uprchlíků s nadcházející zimou bude komplikovat. V nejhůře zasažených oblastech dosud žije zhruba dva a čtvrt milionu lidí, z nichž mnozí v ruinách rozbombardovaných domů a s minimálními prostředky. Osmdesátiletá Marija ze Slavjansku – jednoho z nejhůř postižených měst – přespává s manželem v kuchyni, která zůstala jedinou celistvou místností v jejich domě. Na opravy nemá a penze jí nechodí už několik měsíců. Podobně je na tom celá řada jejích sousedů, kteří se odvážili vrátit do svých obydlí, přestože se kolem několikrát denně ozývají detonace a střelba. Tady jsou ovšem doma – jak v jejich příbězích, které monitoruje a zaznamenává UNHCR, opakovaně zaznívá.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay