Rád čtu úryvky ze zasdání synody. Je před námi rok , kdy se bude na tématu dále pracovat,promýšlet,promeditovávat téma z různých pohledů.
Jsem rád, že účastnící otevřeně hovoří o krizi rodiny,celkově partnerských vztahů,hledají cesty a způsoby,jak žít věrohodně.
Potřebné je mít na paměti, církev neni společenství dokonalých, ale hříšníků.
Ježíš se setkával s hříšníky,povzbuzoval je a vyzýval.Jdi a už nehřeš.
Ale to není mávnutím kouzelné hůlky hned.
Je to každodenní práce na vztazích, v rodině,v práci , ve společnosti.
Zadarmo jsme dostali,zadarmo dávejme.

U homosexuality nejde o nějaký objev, i jako děti - bez znalosti toho slova - jsme si třídili lidi. Později nějaký vtip nám upřesnil, kdo je kdo. Ale do jejich soukromí - jako do žádného intimna, kam jsme nebyli pozváni - jsme se nepouštěli. Což ovšem byli tradiční kontakty, z dob 12 lidí v jedné světnici (ještě prababička), tedy dost blízké ba natěsnané. Odlišní nebyli vyřazeni, ovšem kromě snad žertu veřejně nemohli své potřeby více rozvíjet. Nezdá se, že by je to nějak diskvalifikovalo, jako ani manžel nemocné manželky nebyl vyřazen. Konečně i soukromí rodičů se ctilo, uctivě, zdrženlivě, vlastní nápady a fantazie se konsultovaly spíše se sourozenci, kamarády. Ovšem vyřazením lidí z bohatých kontaktů a pestrých vztahů zbývá jen důraz na "techniky", mechaniku, fyzično. Což frustrace ba deprivace, ale ne hned sexuální, jako spíše lidská.