"U pramene bývá voda nejčistší"

Vydání: 2008/27 Cyrilometodějské dvojčíslo , 1.7.2008

Už podeváté se letos Velehrad promění v dějiště setkání lidí dobré vůle. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje pak ožije jako „kolébka křesťanství“ ve středu Evropy. Každoročně sem zamíří desítky tisíc lidí. Co je sem láká? O tom jsme hovořili s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.

Jak byste zval na Velehrad?

Velehrad je symbol spojený se začátkem naší kultury, s pramenem víry. U pramene bývá voda nejčistší. Dojít si k dobrému prameni pro občerstvení stojí vždycky za to. Kdo by dnes nepotřeboval svou víru osvěžit? A jestli si někdo myslí, že víru nemá a nepotřebuje ji, pak ho zvu taky, protože bude mít možnost objevit něco nového, co dosud nezná.

Míváte možnost potkat zde množství osobností, zpěváků a umělců, ale i docela obyčejných lidí. V čem jsou pro vás tato setkání inspirativní?
Zvláště na koncert přijede mnoho mladých lidí a taky hodně mých známých – především z blízkého okolí.
Zvláštním povzbuzením bývají vozíčkáři, kteří jezdí zcela pravidelně a nám, kteří nemáme problém s pohybem, ale docela často si na něco stěžujeme, jsou krásným svědectvím trpělivosti, skromnosti a hou- ževnatosti. Máme se od nich co učit.

Jsou pro vás velehradské slavnosti spíše prací na „vinici Páně“, nebo poutí, kterou se snažíte užívat plnými doušky? Stihnete si zajít mezi poutníky třeba na párek?
Mezi lidi jdu vždy, ale přiznám se, že na párek to ještě nebylo. Slavnost prožívám naplno, i když ne bezstarostně. Musím sledovat scénář a v jisté časy být na správném místě, kde se ode mě něco čeká. Jako kněz jsem zvyklý na spojení práce a liturgického slavení.

Na pouti se u nás chodí většinou na mariánská poutní místa – výjimku tvoří Velehrad, kam lidé putují za Cyrilem a Metodějem, a Stará Boleslav, kam se vydávají kvůli sv. Václavu. Proč si „vydobyli“ přízeň?
Cyrila a Metoděje slavíme jako věrozvěsty, zakladatele písemnictví a kultury. Svatého Václava jako symbol české státnosti. V zemi, kde se často církev a víra odmítá, to zní paradoxně: náš národ slaví státní svátek hlasatelů evangelia a učitelů křesťanské víry. Svůj stát stavíme pod ochranu světce uznávaného za dědičného knížete. To je dobré znamení. Dokud umíme slavit, není to s námi tak špatné.
(jej, mach)


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay