Tvrdý úděl dětí malomocných
Vydání: 2006/14 Za dobrotu na žebrotu, 4.4.2006, Autor: Kateřina Beščecová
„Je to úplně jiný svět, naprosto odlišný od toho našeho,“ popisuje své
dojmy krátce po návratu z Indie P. František Kuběna SJ. V Indii je 18
oficiálních a více než 500 neoficiálních jazyků. Docela běžně tam potkáte lidi,
kteří neumějí číst a psát - z žen jsou to tři čtvrtiny, mužská negramotnost se
pohybuje okolo 45 %. „Ale číst a psát tam ani není potřeba,“ dodává P.
Kuběna.
Mnoho lidí je bez práce, strava - pokud vůbec nějakou mají -
to je dvakrát denně rýže a dušená zelenina. „Jedl jsem to, co oni, spal ve
stejných podmínkách jako místní, to mi nedělalo žádný problém, i vodu jsem pil
jen tak, nepřevařenou,“ říká František Kuběna, který se do Česka vrátil o
poznání hubenější. Účelem jeho pětiměsíčního pobytu byl dohled nad stavbou 1.
česko-indického nemocničního komplexu v Bhilajipahari, který tam buduje z peněz
českých dárců sdružení Likvidace lepry. „Jsou tu hodně jiné technologie, jiné
pracovní postupy, než na jaké jsme v Evropě zvyklí,“ popisuje a dodává, že na
stavbách pracují především ženy: nosí na hlavách mísy s betonem, cihlami nebo
pískem, zkrátka dělají veškerou těžší práci. Muži, ti je spíš řídí a zastávají
důležitější funkce...
CÍRKEV BUDUJE LEPROKOLONIE
Z veškeré světové populace nemocné leprou připadají celé tři čtvrtiny na Indii, a právě pro ně má sloužit 1. česko-indická nemocnice. Její provoz bude zahájen pravděpodobně letos v říjnu a díky pojízdné ambulanci bude moci personál nemocnice pomáhat i lidem z okolí.
Na otázku, které momenty na něj zapůsobily během těch několika měsíců v Indii
nejsilněji, P. František odpovídá: „Tvrdý úděl dětí malomocných a sirotků, které
potřebují naši pomoc. Církev kromě toho, že se stará o malomocné, musí se také
postarat o jejich děti. Problém je, že malomocenství v zemi má velmi špatnou
pověst, podobně jako v dobách Ježíšových. Ten, kdo je malomocný, musí opustit
vesnici. Důvod je jednoduchý, obyvatelstvo má z lepry strach. Je to hrozná
nemoc, člověk zaživa hnije, rozpadá se a až donedávna proti tomu nebylo pomoci.
Úspěšně se léčí teprve posledních 60 let!“ Mnoho lidí právě kvůli strachu z
vyhoštění svou nemoc ukrývá a o to těžší je pak léčba. „Kdyby se nemoc
podchytila hned v začátku, lidé se uzdraví bez větších následků. Jenomže často k
lékaři přicházejí, když už je pozdě, mají znetvořené končetiny, a pak je třeba
amputovat prsty, ruce, nohy...,“ vysvětluje kněz. Právě pro lidi, kteří léčbou
prošli, ale nemají nic a nejsou ani schopni se postarat o své děti, církev v
Indii buduje leprokolonie a pokouší se finančně podpořit jejich děti a zajistit
jim vzdělání. „Podmínky, v nichž žijí, jsou pro nás nepředstavitelné, pro církev
v Česku je tu velké pole působnosti,“ vyzývá P. Kuběna. „Například jsme si
přáli, aby tam se mnou jely tři čtyři řeholnice od nás, ale z celé republiky se
nenašly ani ty tři sestry, I to je vizitka naší duchovnosti. Přitom právě pro
země Třetího světa je naše přítomnost důležitá,“ uzavírá P.
Kuběna.
Přispět na výstavbu nemocnice i na pomoc trpícím
malomocenstvím lze na kontě LL-LIKVIDACE LEPRY 189914227/0300, v. s.
111.
Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články
