Vydání: 2013/12 Papež František stále překvapuje, 20.3.2013

Bratři a sestry, dobrý den!

Po prvním setkání tuto středu vás dnes mohu znovu všechny pozdravit. A jsem rád, že tak mohu učinit v neděli, v den Páně! Pro nás křesťany je krásné setkat se v neděli, pozdravit se a popovídat, jako nyní tady na náměstí. Náměstí, které má díky médiím světové dimenze.

Tuto pátou neděli postní nám evangelium podává příběh o cizoložné ženě (srv. Jan 8,1–11), kterou Ježíš zachraňuje před smrtí. Ježíšův postoj udivuje. Neslyšíme slova pohrdání, neslyšíme slova odsouzení, ale pouze slova lásky, milosrdenství, která vybízejí ke konverzi. „Ani já tě neodsuzuji,“ řekl. „Jdi a od nynějška již nehřeš!“

Ach, bratři a sestry, tvář Boží je milosrdná a neustále trpělivá. Pomysleli jste někdy na trpělivost Boha, trpělivost, kterou s každým z nás má? Tato trpělivost je jeho milosrdenství. Vždycky je trpělivý – má s námi trpělivost, chápe nás, čeká nás, neúnavně nám odpouští, pokud se k němu umíme vrátit se zkroušeným srdcem. „Veliké je jeho milosrdenství,“ praví žalm.

V těchto dnech jsem četl knihu kardinála Kaspera, schopného a dobrého teologa, o milosrdenství. A tato kniha mi přinesla mnoho dobrého, ale nemyslete si, že dělám reklamu na knihy svých kardinálů! Tak tomu není! Dala mi však mnoho dobrého… Kardinál Kasper řekl, že pocítit milosrdenství přináší změnu všeho. Je to vůbec to nejlepší, co můžeme pocítit. Proměňuje to svět. Troška milosrdenství činí svět méně chladným a spravedlivějším. Potřebujeme dobře rozumět tomuto milosrdenství Boha, milosrdného Otce, který má takovou trpělivost… Připomeňme si proroka Izaiáše, který praví, že i kdyby byly naše hříchy jako šarlat, Boží láska je učiní bílými jako sníh. Milosrdenství je krásné.

Vzpomínám si, že když jsem byl mladým biskupem, přijela roku 1992 do Buones Aires soška Fatimské Madony a slavila se velká mše za nemocné. Šel jsem během mše zpovídat a téměř na konci bohoslužby jsem se zvedl, protože jsem měl jedno biřmování. A přišla za mnou jistá starší žena, velice skromná, asi osmdesátiletá. Podíval jsem se na ni a říkám: „Babi – protože u nás se tak říká starým lidem – babi, chcete se zpovídat?“ „Ano,“ odpověděla mi. „Ale co když nemáte hřích…?“ A ona mi říká: „Všichni mají hříchy…“ „Ale co když je Pán neodpustí…?“ „Pán odpouští všechno,“ řekla mi s jistotou. „A jak vy to víte, paní?“ „Kdyby Pán neodpustil všechno, svět by neexistoval.“ Dostal jsem velkou chuť zeptat se jí: „Paní, nestudovala jste náhodou na Gregorianě?“ – protože to je moudrost Ducha Svatého, vnitřní moudrost týkající se Božího milosrdenství. Nezapomínejme na to, že Bůh se v odpouštění nikdy neunaví! „A jaký je tedy problém, otče?“ Problém je, že my v prosbě o odpuštění ochabujeme. Nikdy neochabujme, nikdy neochabujme! On je laskavý Otec, který vždycky odpouští a který má milosrdné srdce vůči všem. Prosme o přímluvu Matku Boží, která ve své náruči chovala milosrdenství Boha, který se stal člověkem.