Vydání: 2023/1 Poslední slova Benedikta XVI., 3.1.2023, Autor: Filip Breindl

 
 
Pavel Fischer
1. Rozdělená společnost jakoby měla sníženou imunitu. Je v oslabení. K tomu rozdělení dochází nejen na základě politické polarizace, ale také vlivem chudoby či nemožnosti občanů se prosadit nebo proto, že nedostávají stejné příležitosti. Vidím to pokaždé, když jsem v nějakém regionu, kde lidé mají mnohdy oprávněný pocit, že zůstali stranou zájmu. Mluvit s nimi o tom, že bychom se všichni měli v rozdělené zemi smířit, pro ně není řešení. Nejprve bychom se měli postarat, aby neměli důvod k tomu se cítit vyloučeni nebo zapomenuti. A co pro to dělám? Usiluji o to se se situací v takových regionech – jako je třeba Ústecký kraj nebo Karlovarský – osobně seznamovat. Jezdím tam pravidelně a podporuji neziskové organizace nebo mě zajímá, jak s tím může pracovat státní správa a samospráva. Takovou prioritu mám dokonce ve svém prezidentském volebním programu, tedy že pomohu prosadit vytváření dlouhodobých strategií rozvoje strukturálně postižených a ekonomicky slabých regionů. Naše země potřebuje svornost. Budeme-li svorni, zvládneme krize i bezpečnostní ohrožení. A proto jako politik usiluji o posílení solidarity a vzájemné pomoci. V tomto smyslu jde o úkol, který mě přesahuje.
2. Dokáže-li opustit svůj úzký stranický pohled. Dokáže-li povýšit zájem celku nad zájem své vlastní osoby. Péče o stát znamená sloužit společnosti a veřejnému dobru. A každý, kdo o to usiluje, tak usiluje o cosi velkého nebo vznešeného. A dokonce se může časem proměnit ve státníka.
3. Ano, a formuje dodnes. Každá moje životní etapa totiž rezonovala s jinými pasážemi. Když člověk změní práci nebo když se mu narodí děti, hledá novou stabilitu. A právě v tom byl a je dialog s Biblí pro mě obrovskou inspirací. Například když byly děti maličké, v okouzlení jsem četl příběh z Betléma, kde se narodilo dítě do těch nejhorších poměrů, a přitom dostalo ten nejvznešenější úkol pro lidstvo. Když jsme žili v zahraničí, rezonoval u mě příběh všech, kdo jsou jako lid někde na cestě. A to i příběh rodiny Marie a Josefa, když se museli s malým Ježíškem ukrýt do Egypta před nebezpečím. Když nám umíral náš syn, docela jinak jsem četl příběh o posledních chvílích Marie Matky s Ježíšem. A když řeším, kudy dál, jsou mi inspirací tři králové. Vydali se na dlouhou cestu a s věrností naslouchali doporučení kudy jít dál, aby neuvedli do nebezpečí narozené děťátko v Betlémě. Fascinuje mě, na kolika místech Bible se mluví o tom, že právě ve snu dostávali velmi důležité instrukce pro další cestu. Pro aktivity v politice mi otevřely oči příběhy o tom, jak nakládat se svěřenou mocí – moudrost krále Šalomouna nebo pokušení moci, o kterém čteme na začátku Ježíšova působení – jsou mimořádně důležité k meditaci. A ve chvíli skleslosti je mi obrovskou posilou, že se v tolika úryvcích Bible mluví o naději, o radosti nebo o tom, že se nemusíme bát.
Danuše Nerudová
1. Naši zemi rozdělují už dlouhé roky někteří politici a jimi vytvářený strach. Je mi líto, že zneužívají těžkou situaci, kterou teď mnoho lidí zažívá. Považuji proto za důležité, aby kampaň, kterou vedou prezidentští kandidáti, byla vedena pozitivně, civilně a férově. Aby kandidáti byli mezi lidmi v regionech, ne zavření za marketingovou strategií. A především aby jim to vydrželo i v případě zvolení do prezidentské funkce. Prezident má nejen ústavou dané pravomoci, ale také moc, že jeho slovo má váhu. Může nastolovat témata, dávat hlas lidem, jejichž problémy by jinak nebyly slyšet. Je důležité, aby prezident mluvil ke všem deseti a půl milionu lidí v naší zemi. Aby se obracel i na ty, jejichž život není takový, jaký by si sami přáli, a na budoucnost se dívají s obavami. Aby nezapomínal na ty, kteří se cítí osaměle nebo nepřijatí společností. Na ty, kteří mají pocit, že nemohou projevit, kým jsou, nebo pochybují o tom, že se s nimi v této zemi počítá. Na ty, kteří ztrácí naději, že je čekají lepší časy anebo čelí nepříznivému osudu.
2. Civilní a empatické pojetí funkce, nezávislost, síla a odvaha prosazovat změny, pro které mu lidé dali svou důvěru. Politik nesmí nikdy zapomenout na to, že slouží lidem v této zemi.
3. Nemám jeden konkrétní příběh nebo úryvek, vzpomínám spíše na konkrétní lidi, kteří mě v životě ovlivnili. Třeba paní profesorka Nezhybová z gymnázia. Učila nás fyziku, ale přednášela i na vysoké škole a přistupovala k nám jako k dospělým. Vedla s námi hluboké diskuse o společnosti a mluvili jsme také o víře. Dnešními slovy bych řekla, že nás učila kritickému myšlení. Uměla velmi poutavě mluvit o víře. Tehdy mi jako gymnazistce vrtalo hlavou, jak může být exaktní vědec zároveň hluboce věřící. Když jsme se jí na to ptali, podala nám to tak, že život je až příliš složitý a zároveň uspořádaný na to, aby byl jen dílem náhody. To na mne velmi zapůsobilo a otevřelo mi to nové otázky, nad kterými přemýšlím dodnes.
Petr Pavel
1. Cítím, že společnost je silně polarizovaná, protože lidé mají obavy z toho, co přijde, a mají pocit, že jim s jejich problémy nikdo nepomáhá. A z toho těží populisté, kteří nabízí na složité problémy jednoduchá hesla, která sice zní líbivě, ale k řešení nevedou. Kandiduji na prezidenta právě proto, abych porazil populismus. A místo líbivých hesel nabízím službu, kdy k problémům budu přistupovat s chladnou hlavou, budu spojovat odborníky k hledání řešení a komunikovat s veřejností tak, aby se cítila součástí řešení problémů.
2. Státníka z politika dělá do určité míry doba. Například prezident Zelenskyj se zachoval jako státník a patří mu za to obdiv. Nedovolil agresorovi, aby ovládl území, které mu nepatří, neutekl, nevzdal se a stál v nejtěžších časech v čele ukrajinského lidu.
3. První, co se mi vybavuje, je, že babička mě jako malého varovala, že když nebudu hodný, tak si pro mě přijde Herodes.
Marek Hilšer
1. Během kampaně jsem desítky a stovky hodin strávil mezi lidmi na ulici, v hospodě, na různých slavnostech, setkáních a poutích. Tyto rozhovory byly často velmi otevřené, vyslechl jsem celé životní příběhy. A to bych dělal i jako prezident. Jezdil mezi lidi, mluvil s nimi a poslouchal, co říkají. Nejen předstíral, že to dělám, abych se u toho vyfotil. O to podle mě jde, lidé chtějí opravdovost, zájem a respekt. Myslím, že bychom si každý měli sáhnout do svědomí, kdy jsme příliš rychle někoho odsoudili, protože nesdílel náš názor, nebo jsme místo vyvracení jeho omylu rovnou zaútočili na jeho lidskou důstojnost a označili ho nějakou nepěknou nálepkou. Kdo chce něco změnit, musí začít u sebe. Snažím se řešit exekuce, které v České republice zasáhly více než 700 tisíc lidí. Nejenže vytvářejí vrstvu extrémně chudých lidí, kteří často nemají žádnou možnost svou situaci změnit k lepšímu. Je naprosto otřesné, že exekuce získaly podobu byznysu s chudobou, ze kterého žijí někteří exekutoři, vymahači a „šikovní“ advokáti, často napojení na politiky. Chci nadále upozorňovat také na situaci mnoha desítek tisíc našich seniorů: 90 tisíc z nich pobírá důchod nižší než 10 tisíc korun; naprostá většina z nich jsou ženy. Spolupracuji s celou řadou občanských iniciativ a rád bych je zapojil do velkého projektu posílení soudržnosti naší společnosti.
2. Politik je někdo, kdo přesvědčí občany, aby jej volili, a pak více či méně úspěšně „sedí“ ve své funkci. Státník neusiluje o funkci jako takovou, ale o to, aby do společnosti přinesl pozitivní změnu. Já jsem se o to snažil už jako student na lékařské fakultě, pak jako aktivní občan a dnes jako senátor. Zvykl jsem si na to, že se na mě lidé obracejí, abych pomohl něco prosadit, ať jsou to lidé se zdravotním postižením nebo ti, kteří chtějí prosadit moderní energetiku, která bude levná, dostupná a nebude ničit emisemi životní prostředí. Rád bych to dělal i jako prezident. Díky zkušenosti v politice mám i celou řadu „spojenců“, kolegyň a kolegů, kteří usilují o podobné změny. Vidím všude ten obrovský potenciál a mrzí mě, že se věci nehýbou správným směrem tak, jak by mohly. Prezident nemá významné exekutivní pravomoci, ale může poskytnout lidem podporu i naději, že naše životy budou lepší, když se o to společně pokusíme.
3. Třeba úryvek z Lukáše (10,25-37), jak Ježíš odpovídá na otázku jednoho zákoníka: „Kdo je můj bližní?“ Vyplývá z něj, že se člověk nemá moc zabývat tím, kdo je jeho bližní a kdo není, a spíš se chovat tak, aby se sám stal bližním druhým lidem. Prokázat laskavost, věnovat úsměv nebo hezky odpovědět neznámému člověku, to jsou takové drobnosti, které mohou druhého potěšit a naladit na celý den. To můžeme každý z nás udělat pro zlepšení atmosféry ve společnosti.
Josef Středula
1. Snažím se podpořit lidi, kteří se dostanou do existenčně vážné situace. Je samozřejmě věcí vlády, jakým způsobem se o ně stará, já usiluji o to, aby tito lidé měli adekvátní příjem. A myslím, že se to daří. Rozdíl mezi mzdou v podnicích, kde vyjednáváme kolektivní smlouvy, a mzdou tam, kde nejsou odbory, je opravdu velký. Také je v těchto podnicích o hodně kratší pracovní doba, delší doba dovolené a podobně. O sociální smír se tedy snažím už teď.
2. Myslím si, že to je o jeho způsobu a formě a přístupu k obhajování zájmů České republiky a jejích občanů – ať už jde o podnikatele, nebo zaměstnance, ať už se jedná o rodinu s dětmi, nebo důchodce. Je to člověk, který je schopen být připraven pomoci celé zemi.
3. Nedávej vyhladovělému rybu, ale nauč ho ryby chytat.
Andrej Babiš
Byl redakcí KT osloven, odpovědi ani přes urgence neposkytl.