Vydání: 2017/17 Tisíce lidí podpořily nenarozený život, 25.4.2017, Autor: Jiří Prinz

Prší, na pražském Klárově přesto není k hnutí. Pochod, který se letos konal už posedmnácté, přilákal dosud největší počet lidí. Na pět tisíc jich odsud co nevidět vyrazí na Václavské náměstí podpořit nenarozený život. Jsou tu staří i mladí, rodiny s dětmi i zamilované páry držící se za ruku. Z pódia zdraví slovenská herečka Andrea Kerestešová. „Jsem tu proto, že podporuji život. Tím, že se projdete po městě, možná pomůžete ženám, které se právě rozhodují, zda si mají nechat dítě,“ vzkazuje přítomným.
„Na starověkou Spartu dnes hledíme s pohrdáním jako na cynickou kulturu, kde se neduživé děti shazovaly ze skály dolů do propasti. A sami žijeme v kultuře, kde se zabíjejí nejslabší.“(Zdeňka Rybová)
Pochod vyráží. V prvních řadách je vidět kardinála Dominika Duku, biskupy Františka Radkovského, Josefa Kajneka či Ladislava Hučka. Je tu i předseda Ekumenické rady církví Daniel Fajfr. Pochodujícím, z nichž mnozí nesou v rukou bílé kříže, transparenty s nápisy odmítajícími potraty či balonky v barvách trikolory, bubnuje do kroku originální bubenická skupina Groove Army, která poutá velkou pozornost.
Někteří účastníci mají placky a trička s nápisem „Jsem kreativní, jsem pro život“. Na konci Mánesova mostu se pochod snaží narušit skupina asi patnácti demonstrantů. Urážlivými pokřiky se pokojný průvod nedá vyvést z míry. Po celé několikakilometrové trase mezi Klárovem a Václavským náměstím naopak budí zvědavost kolemjdoucích. U Karlova mostu si turisté pestrobarevnou manifestaci se zájmem fotografují. Na Národní třídě zase někteří cestující v tramvajích účastníkům pochodu mávají.
S odpůrci diskutoval i kardinál Dominik Duka
Na hranici Národní třídy a Jungmannova náměstí však průvod zničehonic zastavuje. V ulici 28. října vytvořila tatáž skupina demonstrantů, s níž se průvod setkal už na Mánesově mostě, neprostupný živý řetěz, aby tak zabránila účastníkům Pochodu pro život ve vstupu na Václavské náměstí. Policisté (a v jednu chvíli i kardinál Duka) se snaží vyjednávat. Marně. Přijíždí speciální zásahová jednotka, která demonstranty od průvodu bez použití sebemenšího násilí odděluje. „Jsem rád, že zde tito naši odpůrci jsou. A jsem rád, že útočí oni na nás a ne my na ně. Díky této jejich agresivitě i stupiditě hesel, s nimiž tentokrát přišli, budeme mít myslím veřejné mínění na své straně,“ říká účastník akce a křesťanský aktivista Dan Drápal.
Ohromný lidský průvod
Od sochy sv. Václava je dobře vidět, jak ohromný je to průvod. Lidský had se táhne celým Václavským náměstím až dolů k Můstku. „Děkuji vám za vaše svědectví. Jste dobrým příkladem a příklady táhnou,“ loučí se s přítomnými Zdeňka Rybová. Václavským náměstím se pak rozléhají tóny české a posléze i slovenské hymny. Lidé se rozcházejí.
„Vstávali jsme už ve 4.15 ráno, abychom se sem dostali. Vlak měl sice zpoždění, měnila se lokomotiva, takže jsme nestihli začátek bohoslužby ve svatovítské katedrále, ale i tak to stálo za to,“ říká paní Bujnovská z Hradce nad Moravicí u Opavy. Na Pochod pro život vyrazila do Prahy se svými šesti dětmi. „Manžel se nemohl zúčastnit, protože je v práci, ale budeme mu o všem vyprávět. Moc se nám to líbilo,“ dodává paní Bujnovská. Spokojený je i kardinál Dominik Duka. „Ať už nás bylo 5 tisíc, 6 tisíc, nebo i více, dokázali jsme už zaplnit Václavák. Nejdůležitější však je, že jsme pochodovali ‚pro‘ něco, ne jen ‚proti‘ něčemu, jak je obvyklé,“ hodnotí kardinál.
Program letošního Národního pochodu pro život začal už dopolední bohoslužbou v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Celebroval ji český primas kardinál Duka a kromě výše zmíněných biskupů i Tomáš Holub. S proslovem před plný chrám předstoupila i organizátorka pochodu Zdeňka Rybová z Hnutí Pro život. „Letos je u nás již šedesátým rokem v platnosti potratový zákon, který jsme si roku 1957 nechali vnutit Sovětským svazem, prvním moderním státem, který se kdy odvážil přiznat člověku právo na zabíjení vlastních potomků. Tento zákon, jeden z plodů protikřesťanské revoluce, se chtěl jevit jako projev emancipace lidství, ve skutečnosti však byl projevem pádu do dávného pohanství,“ připomněla Zdeňka Rybová. A dodala: „Na starověkou Spartu dnes hledíme očima učebnic dějepisu s pohrdáním spatra jako na cynickou kulturu, kde se neduživé děti shazovaly ze skály dolů do propasti. Hledíme spatra na kulturu, kde se zabíjeli slabí. A sami žijeme v kultuře, kde se zabíjejí nejslabší. Nebudeme jednou pro potomky tím, čím je pro nás starověká Sparta?“