Ten čas zákonitě musí přijít

Vydání: 2020/31 Farnosti do dnešní doby, 28.7.2020, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 31

Děti odejdou z domova. Vylétnou z hnízda, jak se říká. Pro rodiče to bývá náročné období. Provází je obavy z budoucnosti, ztráta jistot, ale i pocitu vlastní potřebnosti a strach ze stárnutí.

 
Opustit nakonec domácnost rodičů se sluší a patří. Snímek Pixabay

Jak mohou rodiče projít tímto obdobím v dobrém a s vyhlídkou do budoucnosti, která nebude mít temné barvy? „Děti bychom neměli chápat jako smysl života,“ zdůrazňuje psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe. Křesťané dobře vědí, že dítě není jejich majetek, že je jim svěřeno. Náročnější je to prakticky naplňovat. „Náš život nejsou jen děti, měli jsme jej předtím a budeme ho mít i potom. Je naše zodpovědnost starat se o to, aby byl dobrý i bez dětí. Například naše manželství zůstává a neměli bychom jej opomíjet,“ zdůrazňuje.

Někteří rodiče se na toto období těší a počítají s ním, jiní mívají tuto životní etapu komplikovanou zmíněnými obavami a také svými osobními těžkostmi – bývá to čas krizí středního věku. „Bojí se osamění poté, co potomci odejdou z domova a není třeba se o ně starat. Ačkoliv se mnohdy rodiče na toto odlehnutí starostí a péče těšili, je pro ně obtížné. Najednou mají příliš mnoho společného času, nemají starost o potomky a na to už nebyli zvyklí. Tuší, že se objeví jakési prázdno. To pak může vést ke konfliktům mezi manžely, které překvapí,“ vysvětluje pastorální teolog Mons. Aleš Opatrný. Peter Pöthe k tomu dodává, že si proto rodiče odchod dospělého potomka často nevědomě nepřejí. „Mohou se totiž ocitnout beze smyslu života, jen v jakémsi čekání na vnoučata, a to je zúzkostňuje. Na jednu stranu si přejí štěstí a samostatnost svých dětí, na druhou se bojí o ně i o sebe,“ dodává psychoterapeut, který níže v rozhovoru popisuje, jak se na tento náročný životní krok včas a dobře připravit.

Nemusí to být drama

Vylétání z hnízda pak nemusí být žádné drama, a pokud rodiče dostatečně povzbudí sebevědomí svých dětí a zůstanou otevření jejich těžkostem a selháním, může proběhnout snáze. Nehrozí ani tolik rozšířené setrvávání dávno dospělých potomků v rodičovském domě, jemuž se ironicky říká „mama-hotel“. „Všichni musí vědět, že opustit domov se sluší a patří. Přát si to – a brát jako nenormální, když naše dítě odejít nechce. Je třeba mu dát jasnou zprávu: Nemůžeš zůstat v naší domácnosti, já chci mít svůj samostatný život a nebudu ti do třiceti prát prádlo. Mama-hotel je totiž směšný a potupný,“ uzavírá Peter Pöthe.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay