Vydání: 2007/30 Jak vychovat děti ve víře?, 24.7.2007

1) Jak řešíte problémy se zlobením dětí na bohoslužbě?
2) Jaké konkrétní aktivity připravujete pro děti ve své farnosti?

Pavel Benedikt Stránský,
administrátor zlínské starokatolické obce
1) Děti z naší obce na liturgiích nezlobí. A když už, tak jsou to zpravidla děti duchovních. Moji synové např. milují manipulaci s hořícími svícemi, zejména během liturgie slova.
V podstatě „liturgické zlobení“ nijak systémově neřešíme. Děti má vždy někdo z rodičů či přítomných na starost a ten vždy odhadne, do kdy je to jen nevinná hra a kdy začíná zlobení, které je třeba řešit např. tím, že jde s malým neposedou z kaple na chvíli ven.

2) Uvažujeme o zřízení obdoby nedělní školy, jak to známe z protestantských církví. Jsme však poměrně dost omezeni prostorami naší kaple, ve které se v zimě liturgie slaví i trpí zároveň, neboť objekt je zcela bez vytápění. Další aktivita se týká ministrantského kroužku, v němž by se scházeli kluci a děvčata z obce a učili se spolu pomáhat duchovnímu a celé obci při slavení liturgie.

Debora Chytilová,
farářka Církve československé husitské v Plzni
1) Rodiče u nás ve farnosti Plzeň-východ si většinou děti hlídají a vedou k tomu, že jsou zvyklé hodinku v kostele vydržet. Pro malé děti nebo pro nově příchozí mám připravené knížečky. Chodí k nám i klučina s pastelkami a maluje si.
Děti se do bohoslužby snažím zapojit, čtou čtení, mívají např. připravenou nějakou modlitbu. Jsou pak dost aktivní a nestíhají zlobit.
Snažíme se o to, abychom všichni v kostele věděli, že to, že děti zlobí, nevadí. Chceme, aby každý věděl, že je lépe, když nám tam křičí malinké děti, než aby tam časem plakali dospělí bez dětí. I moje dvouletá dcerka někdy přiběhne za mnou až za oltář, na to si už lidé zvykli a vadí to spíš mně.

2) Děláme jednou za čtrnáct dní ve školním roce bohoslužby přímo pro děti. Je to klasická bohoslužba s liturgií, jen se něco tu a tam maličko zkrátí a kázání je přímo pro ně. I hudba je více dětská, s kytarou.
Pořádáme také setkávání maminek s batolaty na mateřské dovolené. Schází se dopoledne vždycky tak na dvě hodinky. Jsou to takové biblické hodiny hravou formou. Ve školním roce jsou tu pak setkání se školními dětmi, kterým u nás říkáme duchovní péče.

Marek Váňa,
farář Českobratrské církve evangelické, Uherské Hradiště
1) Problém zlobení dětí při bohoslužbě nijak zvlášť neřeším. Rozdíl mezi dětmi a dospělými je jenom v míře výrazu. Děti neklid duše většinou dávají najevo celou bytostí, zatímco my dospělí jej dokážeme dobře maskovat. Zřejmě by se účastníci bohoslužby divili, co všechno může farář vidět. Někdo poklimbává, jiný zase rozbaluje bonbóny, další zřejmě o něčem přemýšlí, ale zdá se, že kázání či slovo Boží to sotva budou.
2) V naší farnosti míváme pravidelně bohoslužbu pro děti. Přeji si, aby naše děti věděly, že k nám opravdu patří a že Ježíš Kristus přišel i pro ně. Aby tomu po svém rozuměly a byly součástí toho velikého dění. Nemáme-li zrovna bohoslužbu pro děti, odcházejí děti při druhé písni na začátku bohoslužby do nedělní školy, kde mají svůj vlastní program. 
(mach, str)